# Nejvyšší soud, sp. zn. 23 Cdo 4533/2011 - Soud: Nejvyšší soud - Spisová značka: 23 Cdo 4533/2011 - ECLI: ECLI:CZ:NS:2012:23.CDO.4533.2011.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 25. 1. 2012 - Datum zveřejnění: 27. 2. 2012 - Klíčová slova: Přípustnost dovolání, Vedlejší účastník - Dotčené předpisy: § 93 odst. 3 o. s. ř. ## Výrok Dovolání se odmítá. ## Odůvodnění Městský soud v Praze usnesením ze dne 19. listopadu 2010, č. j. 28 Cm 15/2010-82, připustil, aby na místo původní žalobkyně vstoupil do řízení pan M. S., jenž je zastoupen advokátem JUDr. Karlem Šindelářem, Černomořská 419/10, 101 00 Praha 10 (bod I. výroku) a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod II. výroku). K odvolání vedlejšího účastníka na straně žalované odvolací soud v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. (první výrok), ve výroku II. jej zrušil (druhý výrok) a věc vrátil soudu prvního stupně k pokračování v dalším řízení (třetí výrok). Proti usnesení odvolacího soudu, proti části I. výroku, podal dovolání vedlejší účastník na straně žalované, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 239 odst. 2 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen "o. s. ř.). Uplatňuje dovolací důvod dle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 1. července 2009) se podává z bodů 1. a 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání podala osoba, která k tomu není oprávněna. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.). Podle ustanovení § 93 odst. 3 o. s. ř. v řízení má vedlejší účastník stejná práva a povinnosti jako účastník. Jedná však toliko sám za sebe. Jestliže jeho úkony odporují úkonům účastníka, kterého v řízení podporuje, posoudí je soud po uvážení všech okolností. Vedlejší účastník má podle této úpravy zásadně stejná práva a povinnosti jako účastník řízení a jeho postavení se odvíjí od účastníka, na jehož podporu vystupuje; není však oprávněn provádět úkony znamenající dispozici s řízením, s předmětem řízení nebo s úkony, které učinil sám účastník. Zákon přitom nestanoví, zda je vedlejší účastník oprávněn podat dovolání. Vzhledem k tomu, že v zákoně je výslovně upravena legitimace vedlejšího účastníka pouze k podání odvolání, žaloby na obnovu řízení a žaloby pro zmatečnost při současném vymezení podmínek, za nichž může tyto opravné prostředky uplatnit (srov. ustanovení § 203 odst. 1 a § 231 odst. 1 o. s. ř.), zatímco o oprávnění vedlejšího účastníka podat dovolání zákon nic neuvádí, je třeba dovodit, že zákon vedlejšímu účastníku oprávnění podat dovolání nedává (srov. k tomu shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. května 2003, sp. zn. 25 Cdo 162/2003, uveřejněné pod číslem 3/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a dále např. též důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 14. května 2007, sp. zn. IV. ÚS 615/2007, jež je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Ústavního soudu). Z uvedených důvodů Nejvyšší soud České republiky dovolání vedlejšího účastníka podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. b) o. s. ř. odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo dosud rozhodováno, neboť nešlo o rozhodnutí, kterým se podle ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. řízení končí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněném pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 25. ledna 2012 JUDr. Zdeněk Des předseda senátu --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/23-CDO-4533/2011-1)