# Nejvyšší soud, sp. zn. 23 Cdo 2719/2011 - Soud: Nejvyšší soud - Spisová značka: 23 Cdo 2719/2011 - ECLI: ECLI:CZ:NS:2012:23.CDO.2719.2011.2 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 29. 11. 2012 - Datum zveřejnění: 2. 1. 2013 - Klíčová slova: Přípustnost dovolání - Dotčené předpisy: § 236 odst. 1 o. s. ř. ## Výrok I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 960,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Petru Houžvičkovi, advokátu žalobkyně se sídlem v Břeclavi, Jana Palacha 121/8, PSČ 690 02. ## Odůvodnění Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 24. února 2011, č. j. 14 Cmo 24/2011 - 63, změnil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. prosince 2010, č. j. 13 Cm 300/2009 - 49, tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované k rukám jejího advokáta náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 61.584,- Kč (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, ve kterém namítá nesprávné právní posouzení soudů a dále, že řízení je postiženo vadami, které mohly mít za následek nesprávné právní posouzení. Žalovaná ve vyjádření navrhla odmítnutí dovolání z důvodu, že je nepřípustné. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž tento mimořádný opravný prostředek není přípustný. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proti usnesení odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek stanovených v § 237 o. s. ř., pokud bylo odvolacím soudem rozhodováno ve věci samé. O takový případ se v této věci nejedná. Věcí samou se totiž rozumí věc, která je tím předmětem, pro nějž se řízení vede. V řízení, v němž má být rozhodnut spor o právo mezi účastníky, kteří stojí proti sobě v postavení žalobce a žalovaného, je věcí samou nárok uplatněný žalobou, o němž má být v příslušném řízení věcně rozhodnuto (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdo 774/97, publikované pod č. 61 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1998). Rozhodnutí, kterým bylo změněno usnesení soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení, je rozhodnutím procesního charakteru, které věcně neřeší práva a povinnosti účastníků uplatněná žalobou, a není tedy rozhodnutím o věci samé. Přípustnost dovolání proto nelze posoudit podle ustanovení § 237 o. s. ř. Dovolání proti usnesení odvolacího soudu je dále přípustné podle § 238 o. s. ř., musí se však jednat o usnesení odvolacího soudu, kterým odvolací soud potvrdil nebo změnil usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení nebo o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí po povolení obnovy řízení. V dalších taxativně vymezených věcech (např. ve věci insolvenčního řízení, ve věci výkonu rozhodnutí, apod.) je dovolání přípustné podle § 238a o. s. ř. Z žádného ustanovení (a to ani z ustanovení § 239 o. s. ř., kterým je upravena přípustnost dovolání proti nemeritorním rozhodnutím odvolacího soudu) však nevyplývá přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení. Za této situace je nepochybné, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně - aniž by se mohl věcí zabývat - podle ustanovení § 243b odst. 5, věty první, a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyni, jejíž dovolání bylo odmítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalované náklady, které jí vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 500,- Kč (§ 2 odst. 1, § 3 odst. 1 bod 5. ve spojení s § 10 odst. 3, § 15 ve spojení s § 14 odst 3, 14 odst. 1 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění účinném do 29. 2. 2012 - srov. čl. II vyhlášky č. 64/2012 Sb.), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč' § 2 odst. 1 a § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů a z částky 160,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Nesplní-li žalobkyně dobrovolně povinnost, kterou jí ukládá toto rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na výkon rozhodnutí. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 29. listopadu 2012 JUDr. Kateřina Hornochová předsedkyně senátu --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/23-CDO-2719/2011-2)