# Nejvyšší soud, sp. zn. 23 Cdo 258/2011 - Soud: Nejvyšší soud - Spisová značka: 23 Cdo 258/2011 - ECLI: ECLI:CZ:NS:2011:23.CDO.258.2011.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 25. 2. 2011 - Datum zveřejnění: 6. 5. 2011 - Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ## Výrok I. Dovolání se odmítá. ## Odůvodnění Krajský soud v Brně usnesením ze dne 12. února 2008, č. j. 27 Co 236/2006-58, potvrdil usnesení Okresního soudu v Prostějově ze dne 20. února 2006, č. j. Ro 1186/2002-50, kterým byl zamítnut návrh druhého žalovaného na prominutí zmeškání lhůty k podání odporu proti platebnímu rozkazu Okresního soudu v Prostějově ze dne 14. 10. 2002, č. j. Ro 1186/2002-16. Proti usnesení odvolacího soudu podal 2) žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Za otázku zásadního'právního významu považuje řešení otázky, "zda lze připustit tak restriktivní a vytržený z kontextu výklad pojmu důvodnosti zmeškání lhůty, jež ve svých konsekvencích vytváří bytelný základ pro existenci dvou antagonistických rozhodnutí ve věcech s totožným skutkovým podkladem". Žalobkyně se ve vyjádření ztotožnila se závěry odvolacího soudu a navrhla zamítnutí dovolání. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž tento mimořádný opravný prostředek není přípustný. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proti usnesení odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek stanovených v § 237 o. s. ř., pokud bylo odvolacím soudem rozhodováno ve věci samé. O takový případ se v této věci nejedná. Věcí samou se totiž rozumí věc, která je tím předmětem, pro nějž se řízení vede. V řízení, v němž má být rozhodnut spor o právo mezi účastníky, kteří stojí proti sobě v postavení žalobce a žalovaného, je věcí samou nárok uplatněný žalobou, o němž má být v příslušném řízení věcně rozhodnuto (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Čdo 774/97, publikované pod č. 61 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1998). Rozhodnutí, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost ve smyslu ust. § 208 odst. 1 o. s. ř., je rozhodnutím procesního charakteru, které věcně neřeší práva a povinnosti účastníků uplatněná žalobou, a není tedy rozhodnutím o věci samé. Přípustnost dovolání proto nelze posoudit podle ustanovení § 237 o. s. ř. Dovolání proti usnesení odvolacího soudu je dále přípustné podle § 238 o. s. ř., musí se však jednat o usnesení odvolacího soudu, kterým odvolací soud potvrdil nebo změnil usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení nebo o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí po povolení obnovy řízení. V dalších taxativně vymezených věcech (např. ve věci insolvenčního řízení, ve věci výkonu rozhodnutí, apod.) je dovolání přípustné podle § 238a o, s. ř. Z žádného ustanovení (a to ani z ustanovení § 239 o. s. ř., kterým je upravena přípustnost dovolání proti nemeritorním rozhodnutím odvolacího soudu) však nevyplývá přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu žalovaného na prominutí zmeškání lhůty k podání odporu proti platebnímu rozkazu. Za této situace je nepochybné, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného - aniž by se mohl věcí zabývat - podle ustanovení § 243b odst. 5, věty první, a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení soud nerozhodoval, neboť řízení nebylo dosud skončeno. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 25. února 2011 JUDr. Kateřina Hornochová předsedkyně senátu --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/23-CDO-258/2011-1)