# Nejvyšší soud, sp. zn. 23 Cdo 2510/2016 - Soud: Nejvyšší soud - Spisová značka: 23 Cdo 2510/2016 - ECLI: ECLI:CZ:NS:2016:23.CDO.2510.2016.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 5. 10. 2016 - Datum zveřejnění: 9. 12. 2016 - Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř. ## Výrok I. Dovolání žalovaného se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 6 437 Kč k rukám právního zástupce žalobce na náhradě nákladů dovolacího řízení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení. ## Odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.) Okresní soud v Kolíně jako soud prvního stupně usnesením ze dne 25. června 2015, č. j. 506 C 9/2014-76, vyloučil vzájemný návrh žalovaného ze dne 23. března 2015 k samostatnému projednání a přerušil řízení o vzájemném návrhu žalovaného do pravomocného skončení řízení vedeného pod sp. zn. 506 C 9/2014. K odvolání žalovaného Krajský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 19. října 2015, č. j. 21 Co 369/2015-81, potvrdil usnesení soudu prvního stupně. Usnesení odvolacího soudu napadl žalovaný včasně podaným dovoláním, které však není přípustné, neboť dovolatel neuvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání dle § 237 o. s. ř.. Žalobce se vyjádřil k dovolání a uvedl, že by dovolání mělo být odmítnuto, neboť v něm není uvedeno, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, a dovolání tak dle jeho názoru postrádá náležitosti uvedené v § 241a odst. 2 o. s. ř.. Dovolatel v dovolání přípustnost vymezil tak, že pouze doslovně opsal znění ustanovení § 237 o. s. ř., aniž by uvedl, v čem konkrétně spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Další argumentace dovolatele je pak pouhou polemikou s právním posouzením věci odvolacím soudem, avšak nikde v textu dovolání není vymezena konkrétní právní otázka, na jejímž řešení by napadené rozhodnutí mělo záviset a která by splňovala jedno z kritérií přípustnosti uvedené v § 237 o. s. ř. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2013, sen. zn. 29 NSCR 97/2013, jež obstálo i v ústavní rovině - ústavní stížnost proti tomuto usnesení Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. II. ÚS 383/2014, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. prosince 2013, sen. zn. 29 NSCR 114/2013, příp. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. října 2015, sen. zn. 29 NSCR 104/2015). K nutnosti vymezení relevantní právní otázky jakožto obsahové náležitosti dovolání se Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi vyjádřil již několikrát, např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2013, sp. zn. 30 Cdo 1853/2013, podle jehož závěru neuvede-li dovolatel v dovolání otázku, která je podstatná pro rozhodnutí soudu v posuzované věci, je dovolání nepřípustné. K namítanému nesprávnému právnímu posouzení věci odvolacím soudem, uvádí dovolací soud, že pouhý argument, že odvolací soud věc nesprávně právně posoudil, není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání. Jiný výklad by vedl k absurdnímu (textu občanského soudního řádu odporujícímu) závěru, že dovolání je ve smyslu § 237 o. s. ř. přípustné vždy, když v něm dovolatel vymezí dovolací důvod (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. července 2015, sp. zn. 29 Cdo 2563/2015, jež obstálo i v ústavní rovině - ústavní stížnost proti tomuto usnesení Ústavní soud usnesením ze dne 29. září 2015, sp. zn. II. ÚS 2924/2015, odmítl). S ohledem na povahu činnosti dovolacího soudu jakožto sjednotitele judikatury je třeba otázku přípustnosti dovolání omezit na případy právních otázek uvedených v § 237 o. s. ř.. Z výše uvedeného vyplývá, že dovolání postrádá potřebné náležitosti, neboť dovolatel neuvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Nejvyššímu soudu proto nezbylo, než dovolání odmítnout podle § 243c odst. 1 o. s. ř., neboť v dovolacím řízení nelze pokračovat pro vadu, kterou dovolatel včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranil. Rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení se v souladu s § 243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neodůvodňuje. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 5. října 2016 JUDr. Kateřina H o r n o ch o v á podepsáno JUDr. Zdeňkem Desem za nepřítomnou předsedkyni senátu --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/23-CDO-2510/2016-1)