# Nejvyšší soud, sp. zn. 22 Cdo 941/2002

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 22 Cdo 941/2002
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2002:22.CDO.941.2002.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 19. 8. 2002
- Datum zveřejnění: 31. 12. 2009
- Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. a) předpisu č. 99/1963Sb.

## Výrok

Dovolání se odmítá.

## Odůvodnění

Okresní soud v Ústí nad Labem (dále "soud prvního stupně") usnesením ze dne 9. listopadu 2001, čj.8 C 39/99-40, vyhověl návrhu žalobkyně na vydání předběžného opatření.

Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací usnesením ze dne 22. ledna 2002, čj. 47 Co 21/2000-52, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že návrh na nařízení předběžného opatření zamítl.

Proti usnesení odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání, aniž by uvedla, o které zákonné ustanovení opírá jeho přípustnost, a uplatňuje dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen "OSŘ"). Namítá, že odvolací soud svým rozhodnutím zpochybnil příslušnost soudu ve věci řešené podle § 151o odst. 3 občanského zákoníku (dále jen "ObčZ") po jeho novelizaci provedené zákonem č. 367/2000 Sb. Tímto ustanovením je založena věcná příslušnost soudu ve smyslu § 7 odst. 1 a 2 OSŘ jak při rozhodování ve věci samé, tak při rozhodování o předběžném opatření, takže v případě návrhu na zřízení věcného břemene má být na citované ustanovení ObčZ brán zřetel. Navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaný ve vyjádření k dovolání nezaujímá stanovisko k otázce přípustností dovolání. Zabývá se pouze skutkovými okolnostmi přístupu k nemovitosti žalobkyně a odkazuje na rozhodnutí odvolacího soudu, které pokládá za správné.

Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a řádně zastoupeným účastníkem řízení (§ 240, § 241 OSŘ), zkoumal, zda jde o dovolání přípustné, protože podle § 236 odst. 1 OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu pouze pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 236 odst. 2 až § 239 OSŘ.

Podle § 237 odst. 1 písm. a) OSŘ je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnutí soudu prvního stupně změněno ve věci samé. V daném případě sice odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně, avšak toliko ohledně návrhu na vydání předběžného opatření. Protože nejde o rozhodnutí ve věci samé, je dovolání proti usnesení odvolacího soudu nepřípustné.

Dovolání v dané věci není přípustné ani podle ostatních shora uvedených ustanovení OSŘ, a proto bylo jako nepřípustné odmítnuto (§ 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ OSŘ). O nákladech dovolacího řízení rozhodne soud v nalézacím řízení.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. srpna 2002

JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.

předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/22-CDO-941/2002-1)