# Nejvyšší soud, sp. zn. 22 Cdo 838/2013

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 22 Cdo 838/2013
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2015:22.CDO.838.2013.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 25. 3. 2015
- Datum zveřejnění: 8. 6. 2015
- Klíčová slova: Přípustnost dovolání, Vlastnictví
- Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění do 31.12.2012

## Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení

## Odůvodnění

Obvodní soud pro Prahu 9 ("soud prvního stupně") rozsudkem ze dne 15. září 2011, č. j. 10 C 138/2010-68, zamítl žalobu, aby byla žalované uložena povinnost vydat žalobkyni movité věci uvedené pod č. 1 až 78 specifikované v doplněné žalobě doručené soudu 22. 2. 2011 nebo zaplatit žalobkyni finanční částku za tyto movité věci. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 5. března 2012, č. j. 68 Co 42/2012-77, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu ("o. s. ř.") a uplatňuje dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř.

Obsah rozsudků soudů obou stupňů a obsah dovolání jsou účastnicím známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.

Dovolání není přípustné.

Nejvyšší soud o dovolání rozhodl podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 - srov. čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb.) a podle občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. (dále jen "obč. zák.") - viz část pátá, hlava II. - ustanovení přechodná a závěrečná, díl 1. - přechodná ustanovení, oddíl 1. - všeobecná ustanovení, § 3028 odst. 1, 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.

V dané věci by připadala přípustnost dovolání do úvahy jen podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží. Dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam nemá.

Protože dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je přípustné jen pro řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž má být přípustnost dovolání založena podle tohoto ustanovení, toliko z dovolacího důvodu uvedeného v 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.; v dovolání proto nelze uplatnit tvrzení, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§ 241a odst. 3 o. s. ř.). Dovolací soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění učiněných v nalézacím řízení. Ke tvrzeným vadám řízení lze přihlédnout jen v případě přípustného dovolání.

Dovolatelka polemizuje se závěrem, že neprokázala, že byla vlastnicí věcí, jejichž vydání se domáhá; napadá tak hodnocení důkazů a tím uplatňuje dovolací důvod, uvedený v § 241a odst. 3 o. s. ř. Tvrdí sice, že rozhodnutí má zásadní právní význam ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., toto tvrzení však nijak nekonkretizuje a z obsahu dovolání se nepodává. Dovolací soud poznamenává, že v řízení o vlastnické žalobě leží na žalobci jak břemeno tvrzení, tak i břemeno důkazní ohledně skutečností, ze kterých dovozuje právo na vydání věci; jinak je tomu v návrhu na ochranu pokojného stavu (§ 5 obč. zák., dnes jde o žalobu na ochranu držby podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.), ten však žalobkyně nepodala.

Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. s tím, že dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a úspěšné žalované, která by měla právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. března 2015
JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/22-CDO-838/2013-1)