# Nejvyšší soud, sp. zn. 22 Cdo 779/2011 - Soud: Nejvyšší soud - Spisová značka: 22 Cdo 779/2011 - ECLI: ECLI:CZ:NS:2011:22.CDO.779.2011.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 27. 4. 2011 - Datum zveřejnění: 20. 5. 2011 - Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; § 237 odst. 3 o. s. ř. ## Výrok I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. ## Odůvodnění Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou (dále "soud prvního stupně") rozsudkem ze dne 6. října 2009, č. j. 3 C 83/2008-93, pod bodem I. výroku zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali určení, "že části pozemku parcelní č. 162/2 v katastrálním území P., oddělené geometrickým plánem zpracovaným Geodézií Topos, a. s. se sídlem 518 01 Dobruška, Pulická čp. 357, č. 380-55/2008, ověřený úředně oprávněným zeměměřičským inženýrem a opatřený souhlasem Katastrálního úřadu s očíslováním parcel a označené parcelním č. 162/2, parcelním č. 162/4 a parcelním č. 162/5 tvoří společné jmění manželů žalobců". Pod bodem II. a III. výroku rozhodl o náhradě nákladů řízení. Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací k odvolání žalobců rozsudkem ze dne 22. září 2010, č. j. 24 Co 64/2010-147, rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k žalovaným 17), 18) a 19) zrušil a řízení proti nim zastavil. Dále rozhodl o nákladech řízení. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali oba žalobci dovolání z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Žalovaní se k dovolání nevyjádřili. Podle § 243c odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") v usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno. Nejvyšší soud České republiky ("Nejvyšší soud") dále vychází z toho, že obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání jsou účastníkům známy a že uvedené listiny jsou součástí procesního spisu vedeného u soudu prvního stupně. Dovolací soud proto na ně odkazuje. V daném případě přicházela v úvahu přípustnost dovolání pouze při naplnění předpokladů uvedených v § 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř. Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží. Přípustnost tzv. nenárokového dovolání [§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] může být založena jen v případě, kdy dovolatel v dovolání označí pro výsledek sporu relevantní právní otázku, jejíž řešení odvolacím soudem činí rozhodnutí tohoto soudu rozhodnutím zásadního právního významu. Neuvede-li dovolatel v dovolání žádnou takovou otázku nebo jen otázku skutkovou, nemůže dovolací soud shledat nenárokové dovolání přípustným. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2007, sp. zn. 22 Cdo 1217/2006, publikované v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, (dále "Soubor rozhodnutí") pod č. C 5042. V daném případě dovolatelé neformulovali žádnou právní otázku, jejíž řešení by odstraňovalo nejednotnost soudů v jejich judikatuře nebo přinášelo nové úsudky dovolacího soudu stran dosud neposuzované právní otázky či jiného posouzení již vyřešené právní otázky, a zakládalo tak přípustnost dovolání pro řešení otázky zásadního právního významu. Případná existence takové otázky se nepodává ani z obsahu dovolání. Žalobci v dovolání pouze namítají, že nalézací soudy posoudily nesprávně a v rozporu s judikaturou dovolacího soudu otázku dobré víry jako předpokladu oprávněné držby. Stejnou problematikou se však dovolací soud zabýval např. již v rozsudku ze dne 17. července 2007, sp. zn. 22 Cdo 445/2007, uveřejněném v Souboru rozhodnutí pod č. C 5232, kde uvedl, že "ustanovení § 130 odst. 1 věta druhá ObčZ o tom, že v pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná, se nevztahuje na jakoukoliv držbu, ale jen na držbu, která se opírá o objektivně přijatelnou dobrou víru držitele o tom, že je vlastníkem věci, a to na základě alespoň domnělého právně relevantního právního titulu. Toto ustanovení se aplikuje až v případě, kdy i přes tvrzené a prokazované skutečnosti svědčící o oprávněné držbě přetrvávají v tomto směru určité pochybnosti o jejich existenci či pravdivosti." Námitka dovolatelů tak není opodstatněná. Rovněž pokud dovolatelé polemizují se závěry odvolacího soudu, kritizují nesprávné hodnocení důkazů a zpochybňují skutková zjištění nalézacích soudů, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující, uplatňují dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř. Tímto důvodem však přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nelze. Žalobci výslovně napadli i výrok rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení; proti výroku o náhradě nákladů řízení však není dovolání přípustné (k tomu srovnej především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, publikované pod R 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání žalobců podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že úspěšným žalovaným náklady, na jejichž náhradu by měli vůči žalobcům právo, nevznikly (§ 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 27. dubna 2011 JUDr. František B a l á k, v. r. předseda senátu --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/22-CDO-779/2011-1)