# Nejvyšší soud, sp. zn. 22 Cdo 654/2002

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 22 Cdo 654/2002
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2003:22.CDO.654.2002.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 10. 4. 2003
- Datum zveřejnění: 31. 12. 2009
- Dotčené předpisy: § 236 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb.

## Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

## Odůvodnění

Okresní soud v Šumperku (dále "soud prvního stupně") rozsudkem ze dne 5. června 2000, č. j. 17 C 50/99-39, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhaly, aby soud určil, "že Česká republika - Okresní úřad Šumperk není vlastníkem pozemků, zapsaných u Katastrálního úřadu v Šumperku pro obec O., k. ú. V. na LV č. 105 a tam označených jako pozemky ve zjednodušené evidenci - parcely původního grafického přídělu a to parcela č. st. 27/2 o výměře 144 m2, parcela č. st. 59 o výměře 80 m2 a parcela č. 41/2 o výměře 8225 m2" . Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci jako soud odvolací k odvolání žalobkyň rozsudkem ze dne 25. října 2001, č. j. 40 Co 923/2000-59, rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podaly žalobkyně včas dovolání, kterým se domáhaly zrušení dovoláním napadeného rozsudku a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací podle bodu 15. a 17. hlavy první části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb. projednal a rozhodl o dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen "OSŘ").

Po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnými osobami a včas, se zabýval dovoláním především z hlediska jeho přípustnosti.

Podle § 236 odst. l OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti rozsudku upravují ustanovení § 237, § 238 a § 239 OSŘ. Podle § 238 odst. l písm. a) OSŘ dovolání přípustné není, neboť rozsudek odvolacího soudu nebyl rozsudkem měnícím, nýbrž potvrzujícím a nejde ani o situaci vyplývající z ustanovení § 238 odst. l písm. b) OSŘ, poněvadž soud prvního stupně rozsudkem potvrzeným dovoláním napadeným rozsudkem odvolacího soudu nerozhodl jinak než v dřívějším rozsudku. Podmínky stanovené v § 239 OSŘ daná věc rovněž nesplňuje, neboť odvolací soud výrokem svého rozhodnutí přípustnost dovolání nevyslovil a žalobkyně návrh na vyslovení přípustnosti dovolání nepodaly.

Zbývá posoudit předpoklady přípustnosti vymezené v § 237 odst. 1 OSŘ. Ustanovení § 237 odst. 1 OSŘ spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) s takovými hrubými vadami řízení a rozhodnutí, které činí rozhodnutí odvolacího soudu zmatečným. Dovolací soud však existenci takových vad z obsahu spisu nezjistil.

Nejvyšší soud proto dovolání jako nepřípustné odmítl [§ 243b odst. 4, § 218 odst. 1 písm. c) OSŘ].

Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z toho, že žalobkyně nebyly v dovolacím řízení úspěšné a žalovaným v tomto řízení žádné náklady nevznikly (§§ 243b odst. 4, 224 odst. 1, 151 odst. 1 a 142 odst. 1 OSŘ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 10. dubna 2003

JUDr. František Balák,v.r.

předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/22-CDO-654/2002-1)