# Nejvyšší soud, sp. zn. 22 Cdo 522/2003

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 22 Cdo 522/2003
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2003:22.CDO.522.2003.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 8. 4. 2003
- Datum zveřejnění: 31. 12. 2009
- Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb.; § 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.

## Výrok

Dovolání se odmítá.

## Odůvodnění

Okresní soud v Pardubicích (dále jen "soud prvního stupně") usnesením ze dne 27. března 2002, č. j. 6 C 68/2001-44, zrušil své usnesení ze dne 21. února 2002, č. j. 6 C 68/2001-40, jímž bylo zastaveno řízení o odvolání žalovaného proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 13. listopadu 2001, č. j. 6 C 68/2001-29, pro nezaplacení soudního poplatku z odvolání (§ 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v současném znění). Toto usnesení odůvodnil ustanovením § 9 odst. 7 uvedeného zákona s tím, že žalovaný poplatek zaplatil ve lhůtě k odvolání proti usnesení o zastavení řízení.

K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací usnesením ze dne 8. října 2002, č. j. 24 Co 460/2002-60, potvrdil usnesení soudu prvního stupně, když jeho postup shledal zcela správným.

Proti tomuto usnesení podal žalobce dovolání s tím, že je do dvou měsíců doplní o kvalifikovaný právní rozbor. Jeho přípustnost dovozoval z toho, že výklad lhůty k zaplacení soudního poplatku je otázkou zásadního právního významu, a namítl, že soudy obou stupňů dospěly k nesprávným právním závěrům.

Soud prvního stupně ještě před uplynutím lhůty, v níž žalobce přislíbil doplnit své dovolání, předložil věc k rozhodnutí dovolacímu soudu s tím, že dovolání není přípustné.

Podle § 236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen "OSŘ") lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proto se Nejvyšší soud ČR po zjištění, že dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou, zabýval nejprve otázkou, zda jde o dovolání přípustné.

V § 237 OSŘ je upravena přípustnost dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu ve věci samé. Napadené usnesení je však rozhodnutím procesního charakteru, nikoli rozhodnutím meritorním, a tak podle zmíněného ustanovení nelze postupovat. Je tedy nepodstatné, zda má otázka, která v rozhodnutí byla řešena, po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání v této věci pak nelze dovodit ani z ustanovení § 238, § 238a a § 239 OSŘ, neboť nejde o žádný z případů v nich vyjmenovaných.

Soud prvního stupně tedy nepochybil, když předložil spis dovolacímu soudu, aniž vyčkal avizovaného odstranění vad dovolání (§ 241b odst. 1, § 209 věta druhá OSŘ) a aniž se pokusil o odstranění nedostatku podmínky povinného zastoupení plynoucí z § 241 OSŘ (§ 241b odst. 2 věta za středníkem OSŘ), jelikož dovolání žalobce není přípustné. Proto dovolací soud podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) OSŘ toto dovolání odmítl.

O nákladech dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť nejde o rozhodnutí, jímž řízení končí (§ 243c odst. 1, § 151 odst. 1 OSŘ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 8. dubna 2003

JUDr. František Balák, v. r.

předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/22-CDO-522/2003-1)