# Nejvyšší soud, sp. zn. 22 Cdo 3688/2012

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 22 Cdo 3688/2012
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2012:22.CDO.3688.2012.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 11. 12. 2012
- Datum zveřejnění: 15. 1. 2013
- Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.

## Výrok

Dovolání se odmítá.

## Odůvodnění

Žalobkyně se domáhá určení existence věcného břemene - práva cesty - s tím, že břemenem zatížený pozemek ve vlastnictví žalovaných se nachází mezi pozemky účastníků a vždy tvořil cestu sloužící k příchodu a k příjezdu k jejich nemovitostem i jejich právních předchůdců.

Okresní soud ve Žďáře nad Sázavou ("soud prvního stupně") rozsudkem ze dne 22. srpna 2007, č. j. 7 C 25/2005-102, určil, že vlastník nemovitostí, a to domu č. p. 3 na pozemku parc. č. 12 a pozemku parc. č. 12, nacházejících se v katastrálním území Z., je osobou oprávněnou z práva odpovídajícího věcnému břemeni, spočívajícího v právu průchodu a průjezdu přes pozemek parc. č. 11, nacházející se v katastrálním území Z. Dále rozhodl, že vlastník pozemku parc. č. 11 je povinen toto právo strpět.

Krajský soud v Brně, pobočka v Jihlavě, jako soud odvolací k odvolání žalovaných rozsudkem ze dne 14. dubna 2009, č. j. 15 Co 412/2007-121, ve znění usnesení ze dne 4. ledna 2010, č. j. 15 Co 412/2007-144, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl.

K dovolání žalobkyně Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 22. srpna 2011, č. j. 22 Cdo 1037/2011-167, rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odvolací soud usnesením ze dne 5. dubna 2012, č. j. 54 Co 907/2011-193, zrušil rozsudek soudu prvního stupně ze dne 22. srpna 2007, č. j. 7 C 25/2005-102, a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podali žalovaní dovolání. Uvedli sice, že napadají rozsudek odvolacího soudu ze dne 4. dubna 2012, ale podle obsahu (§ 41 odst. 2 občanského soudního řádu - dále "o. s. ř.") je zřejmé, že napadli usnesení odvolacího soudu ze dne 5. dubna 2012, č. j. 54 Co 907/2011-193. Navrhli, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl, neboť rozhodnutí odvolacího soudu považuje za správné.

Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání bylo podáno včas osobami oprávněnými - účastníky řízení, není však přípustné.

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze podat dovolání proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu však zákon dovolání nepřipouští. Nejde o rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně změněn nebo potvrzen [§ 237 odst. 1 písm. a), b, c) o. s. ř.], ani o žádné z usnesení, proti kterým je dovolání přípustné podle § 238 - § 239 o. s. ř.

Nejvyšší soud proto dovolání jako nepřípustné podle § 218 písm. c) a § 243b odst. 5 o. s. ř. odmítl.

K nákladům dovolacího řízení přihlédne soudu prvního stupně, který bude rozhodovat ve věci samé.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 11. prosince 2012

JUDr. Jiří S p á č i l, CSc., v. r. předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/22-CDO-3688/2012-1)