# Nejvyšší soud, sp. zn. 22 Cdo 2976/2005

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 22 Cdo 2976/2005
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2006:22.CDO.2976.2005.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 16. 2. 2006
- Datum zveřejnění: 31. 12. 2009
- Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb.; § 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.

## Výrok

Dovolání se odmítá.

## Odůvodnění

Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací usnesením z 29. 4. 2005, č. j. 56 Co 170/2005-76, odmítl odvolání žalovaného 3) proti usnesení Okresního soudu v Opavě (dále "soud prvního stupně") z 21. 10. 2004, č. j. 7 C 116/2002-46, jímž byla vyloučena k samostatnému řízení věc žalobkyně proti žalované 6) o určení neplatnosti smluv o zřízení věcného břemene s odůvodněním, že podle § 202 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále "OSŘ") odvolání proti usnesení, jímž se upravuje vedení řízení není přípustné.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný 3) dovolání, v němž namítá, že odvolací soud své rozhodnutí odůvodnil formálním konstatováním, že odvolání směřuje proti usnesení, jímž se upravuje vedení řízení a proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné. Pokud občanský soudní řád skutečně zakládá v § 202 odst. 1 písm. a) nepřípustnost odvolání, odporuje Ústavě České republiky i Listině základních práv a svobod. Navrhuje, aby rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena.

V průběhu dovolacího řízení usnesením z 26. září 2005, č. j. 91 K 28/2005-69, byl na majetek obchodní společnosti T. A. a. s. prohlášen konkurz a ze zákona došlo podle § 14 odst. 1 písm. c) zákona č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání (dále "ZKV") k přerušení řízení. Správcem konkurzní podstaty byl shora označeným usnesením ustanoven JUDr. M. L., který byl spolu s žalobcem Nejvyšším soudem usnesením z 3.1. 2006, č. j. 22 Cdo 2976/2005-88, vyzván, aby se vyjádřil zda navrhuje pokračování v řízení. Žalobce podáním z 17. 1. 2006 navrhuje, aby bylo v řízení pokračováno se správcem konkurzní podstaty žalovaného 7) JUDr. M. L. Účastníkem řízení se tak ve smyslu § 14 odst. 1 písm. c) ZKV stal namísto úpadce konkurzní správce.

Dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud odmítl jako nepřípustné odvolání směřující proti usnesení o vyloučení věci k samostatnému řízení, není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 OSŘ dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237 až § 239 OSŘ.

Podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 OSŘ není dovolání přípustné proto, že dovoláním napadené usnesení nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů.

Ustanovení § 237 OSŘ upravuje podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku (usnesení) odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé. Usnesení o odmítnutí odvolání jako nepřípustného však usnesením "ve věci samé" není (srov. k tomu shodně např. usnesení Nejvyššího soudu z 19. 7. 2004, sp. zn. 21 Cdo 344/2004, publikovaném na internetových stránkách Nejvyššího soudu).

Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první OSŘ) dovolání třetího žalovaného podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) OSŘ odmítl.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 16. února 2006

JUDr. Marie Rezková,v.r.

předsedkyně senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/22-CDO-2976/2005-1)