# Nejvyšší soud, sp. zn. 22 Cdo 2405/2012

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 22 Cdo 2405/2012
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2013:22.CDO.2405.2012.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 22. 1. 2013
- Datum zveřejnění: 8. 2. 2013
- Klíčová slova: Přípustnost dovolání, Vydržení
- Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění do 31.12.2012; § 134 odst. 1 obč. zák.

## Výrok

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

## Odůvodnění

(§ 243c odst. 2 občanského soudního řádu):

Okresní soud v Opavě ("soud prvního stupně") rozsudkem ze dne 16. srpna 2011, č. j. 25 C 143/2002-191, zamítl žalobu na určení, že žalobci jsou vlastníci části pozemku parc. č. 28 v katastrálním území L., která je označená jako díl "a" o výměře 32 m2 v geometrickém plánu č. 64-158/2002, zhotoveném firmou GEOPA s. r. o., Opava, IČO: 60322179, ze dne 26. 8. 2002. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací k odvolání žalobců rozsudkem ze dne 19. ledna 2012, č. j. 56 Co 539/2011-220, rozsudek soudu prvního stupně v napadené části, tj. s výjimkou výroku v odstavci IV., potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podávají žalobci dovolání, jehož přípustnost opírají o § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu ("o. s. ř.") a uplatňují - jak tvrdí - dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Obsah rozsudků soudů obou stupňů, i obsah dovolání jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.

Dovolací soud postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 (viz čl. II. bod 7 zákona č. 404/2012 Sb.).

Dovolání není přípustné.

I když dovolatelé tvrdí, že uplatňují dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., ve skutečnosti podle obsahu dovolání zpochybňují zejména skutková zjištění a podávají svou verzi skutkového stavu. K těmto námitkám však nelze přihlédnout, což vyplývá výslovně i z § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Tyto námitky ústí ve zpochybnění závěru, že nebyli se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že jim sporný pozemek patří. Dovolací soud však opakovně konstatoval, že přezkoumá otázku existence dobré víry držitele, že mu sporný pozemek patří, jen v případě, kdyby úvahy soudu v nalézacím řízení byly zjevně nepřiměřené (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2002, sp. zn. 22 Cdo 1689/2000, Soubor civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu č. C 1068). V řízení o posouzení oprávněnosti držby jsou často dány skutečnosti, umožňující s jistou mírou přesvědčivosti zdůvodnit jak dobrou víru, tak její nedostatek. Rozhodnutí ve věci je tak v zásadě na úvaze soudu, která však musí být řádně odůvodněna a nesmí být zjevně nepřiměřená (viz přiměřeně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. června 2010, sp. zn. 22 Cdo 2595/2008, Soubor civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu č. C 8610). Soudy závěr o nedostatku objektivně dané dobré víry řádně vysvětlily a jejich úvahy nejsou zjevně nepřiměřené.

Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 věty první a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolatelé s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemají právo a žalované v dovolacím řízení takové náklady, jejichž náhradu by mohla požadovat, nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 22. ledna 2013

JUDr. Jiří S p á č i l, CSc., v. r.
předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/22-CDO-2405/2012-1)