# Nejvyšší soud, sp. zn. 22 Cdo 2297/2013

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 22 Cdo 2297/2013
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2013:22.CDO.2297.2013.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 26. 8. 2013
- Datum zveřejnění: 9. 9. 2013
- Klíčová slova: Náklady řízení
- Dotčené předpisy: § 236 odst. 1 o. s. ř.

## Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

## Odůvodnění

Okresní soud v Lounech (dále jen "soud prvního stupně") rozsudkem ze dne 3. května 2012, č. j. 12 C 150/2009-69, zamítl návrh na vypořádání společného jmění manželů ohledně nemovitostí v k. ú. H. (výrok I.) a rozhodl o povinnosti žalobce zaplatit žalované náklady řízení ve výši 18.224 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám její právní zástupkyně Mgr. Jaroslavy Malé (výrok II.).
Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací k odvolání žalované usnesením ze dne 6. května 2011, č. j. 8 Co 189/2011-40, rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku II. o náhradě nákladů řízení změnil pouze co do výše přiznané náhrady nákladů řízení tak, že původně přiznanou částku 18.244 Kč zvýšil na 72.894 Kč, jinak rozsudek soudu prvního stupně v tomto výroku potvrdil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).

Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, v němž uplatnil přípustnost dovolání podle § 237 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") a dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.

Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.

Nejvyšší soud jako soud dovolací věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále jen "o. s. ř."), neboť dovoláním je napadeno usnesení odvolacího soudu, které bylo vydáno před 1. 1. 2013 (srov. Čl. II bod 7 a Čl. VII. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony).

Dovolání není přípustné.

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon (v ustanoveních § 237 až § 239 o. s. ř.) připouští.

Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001 (publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, 2003, pod pořadovým č. 4) vyslovil závěr, že dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu o nákladech řízení není přípustné. Na tomto závěru ničeho nezměnila ani novela občanského soudního řádu provedená zákonem č. 7/2009 Sb.

Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle ustanovení § 241b odst. 2 ve spojení s § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. a skutečnosti, že žalované žádné náklady, na jejichž náhradu by měla právo, nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. srpna 2013

JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/22-CDO-2297/2013-1)