# Nejvyšší soud, sp. zn. 22 Cdo 16/2003

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 22 Cdo 16/2003
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2003:22.CDO.16.2003.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 16. 1. 2003
- Datum zveřejnění: 31. 12. 2009
- Dotčené předpisy: § 243b odst. 4 předpisu č. 99/1963Sb.

## Výrok

Dovolání se odmítá.

## Odůvodnění

Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 25. června 2001, č. j. 15 Co 128/2001-20, změnil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 19. prosince 2000, č. j. 8 C 442/2000-8, tak, že nařídil předběžné opatření, že "žalovaný je povinen zdržet se převádění nemovitostí, zřizování věcných břemen, zastavování a uzavírání nájemních smluv na nemovitostech zapsaných na listu vlastnictví č. 730, vedených Katastrálním úřadem P. - m. pro obec P., katastrální území L. a tam označené jako objekt bydlení č. p. 560, parc. č. 1095/2 a dále na nemovitostech zapsaných na listu vlastnictví č. 1909, vedených Katastrálním úřadem P. - m. pro obec P., katastrální území Ž. a tam označené jako občanská vybavenost č. p. 580, parc. č. 1437/3 a občanská vybavenost parc. č. 1437/5", a že "předběžné opatření zanikne uplynutím 15 dnů od vykonatelnosti rozhodnutí ve věci samé". Zdůraznil, že v odvolacím řízení postupoval ve smyslu části dvanácté, hlavy I., bodu 15. přechodných a závěrečných ustanovení zákona č. 30/2000 Sb.

Proti usnesení odvolacího soudu podává žalovaný dovolání, v němž namítá nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem a uvádí, že tvrzení žalobkyně nemá oporu v soudním spise. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Ve vyjádření k dovolání žalobkyně zpochybňuje přípustnost dovolání s tím, že dovolací soud může rozhodovat pouze o rozhodnutích, která mají meritorní povahu. Uvádí, že ze strany odvolacího soudu nedošlo k chybnému právnímu ani skutkovému posouzení věci. Navrhuje, aby dovolací soud dovolání zamítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací postupoval ve smyslu části dvanácté, hlavy I. bodu 17. přechodných a závěrečných ustanovení zákona č. 30/2000 Sb. podle občanského soudního řádu účinného před novelou provedenou uvedeným zákonem (dále jen "OSŘ"), a po zjištění, že dovolání bylo podáno včas oprávněným a řádně zastoupeným účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 a § 241 odst. 1 OSŘ) nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné, neboť podle § 236 odst. 1 OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu pouze pokud to zákon připouští.

Dovolání proti usnesení odvolacího soudu je přípustné toliko za podmínek uvedených v § 237, § 238a, a § 239 OSŘ. Žádné z těchto ustanovení ale nepřipouští dovolání proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo rozhodováno o návrhu na vydání předběžného opatření.

Dovolací soud proto o dovolání v dané věci rozhodl tak, že je jako nepřípustné podle § 243b odst. 4, § 218 odst. 1 písm. c) OSŘ odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v konečném rozhodnutí o věci (viz § 145 OSŘ).

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 16. ledna 2003

JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.

předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/22-CDO-16/2003-1)