# Nejvyšší soud, sp. zn. 21 ICdo 20/2017

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 21 ICdo 20/2017
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2017:21.ICDO.20.2017.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 2. 5. 2017
- Datum zveřejnění: 8. 8. 2017
- Klíčová slova: Přípustnost dovolání, Žaloba pro zmatečnost, Zákonný soudce
- Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř.; § 243c odst. 1 věta první o. s. ř.; čl. 38 odst. 1 předpisu č. 23/1991Sb.; § 40 odst. 1 předpisu č. 6/2002Sb.; § 229 odst. 1 písm. f) o. s. ř.

## Výrok

I. Dovolání věřitele se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

## Odůvodnění

Dovolání věřitele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16.6.2016 č.j. 101 VSPH 283/2016-308 není přípustné podle ustanovení § 237 o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu (jeho závěr o tom, že se zrušuje usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9.9.2014 č.j. KSCB 27 INS 29347/2013-B-29) je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, která dovodila, že součástí základního práva na zákonného soudce je i zásada přidělování soudní agendy a určení složení senátu na základě pravidel obsažených v rozvrhu práce soudů, přičemž požadavek předvídatelnosti a transparentnosti jako součást základního práva na zákonného soudce (čl. 38 odst. 1 Listiny práv a svobod) je třeba vztahovat i na podobu a obsah rozvrhu práce, tedy i na popis matematických metod využitých při rozdělování a přidělování soudní agendy, tj. algoritmu, jenž je východiskem programů pro výpočetní techniku a jejího využití při přidělování věcí (srov. například právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22.10.2008 sp. zn. 21 Cdo 1222/2008, který byl uveřejněn pod číslem 79/2009 v časopise Soudní judikatura, nebo v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.1.2010 sp. zn. 21 Cdo 1316/2008, které bylo uveřejněno pod číslem 16/2012 v časopise Soudní judikatura, v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31.5.2016 sp. zn. 21 ICdo 82/2014, v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20.1.2016 sp. zn. 21 Cdo 829/2014, v nálezu Ústavního soudu ze dne 20.4.2011 sp. zn. IV ÚS 1302/10, který byl uveřejněn pod číslem 77/2011 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu); není proto důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

V části dovolání věřitel uplatnil jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř. (nesouhlasí-li se skutkovými zjištěními, na nichž odvolací soud založil své právní posouzení věci, že princip zákonného soudce nebyl v projednávané věci zaručen; poukazuje na to, že soud měl prověřit správnost přidělování insolvenčních návrhů již od 1.1.2013; řeší otázku rotace spisů, která "by každý den počínala rotovat znovu od začátku" apod.), a proto dovolání trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání věřitele podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 2. května 2017

JUDr. Zdeněk Novotný
předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/21-ICDO-20/2017-1)