# Nejvyšší soud, sp. zn. 21 Cdo 981/2017

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 21 Cdo 981/2017
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.981.2017.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 25. 4. 2017
- Datum zveřejnění: 30. 6. 2017
- Klíčová slova: Přípustnost dovolání, Dovolací důvody
- Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013; § 241a odst. 1 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013

## Výrok

I. Dovolání žalobců a) - h), l) a m) se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

## Odůvodnění

Dovolání žalobců a) - h), l) a m) proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. 5. 2016 č. j. 30 Co 498/2015-371 není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce posouzení dobré víry zástavního věřitele ve smyslu ustanovení § 151d odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2000 srov. například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2004 sp. zn. 21 Cdo 2074/2003, uveřejněného pod č. 169 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2008 sp. zn. 21 Cdo 3293/2007, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. 7. 2008 sp. zn. 21 Cdo 3089/2007 nebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2011 sp. zn. 21 Cdo 648/2011 a v nich vyjádřený právní názor, že otázku dobré víry je třeba hodnotit nejen ze subjektivního hlediska (osobního přesvědčení) zástavního věřitele, ale především se zřetelem k objektivním okolnostem, že je vždy třeba zvažovat, zda zástavní věřitel při běžné (obvyklé) opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu při uzavírání zástavní smlouvy po něm požadovat (od něj očekávat), neměl, popřípadě nemohl mít důvodné pochybnosti o tom, že zástavce je vlastníkem zástavy, popřípadě že má k zástavě jiné právo, které mu ji umožňuje zastavit, a že ve svých důsledcích pak jde o posouzení dobré víry zástavního věřitele ve vztahu k právnímu titulu, na základě kterého mu zástavce dává (zástavní smlouvou) věc do zástavy; nepodaří-li se náležitě objasnit všechny okolnosti o tom, zda zástavní věřitel přijal zástavu v dobré víře, že zástavce je oprávněn věc zastavit, a jsou-li tedy o dobré víře zástavního věřitele pochybnosti, pak platí, že zástavní věřitel jednal v dobré víře] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

Namítají-li dovolatelé s poukazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2011 sp. zn. 21 Cdo 1258/2011, že se odvolací soud při posuzování dobré víry zástavního věřitele v souvislosti s přijetím zástavy podle zástavní smlouvy uzavřené dne 26. 8. 1993 mezi Ing. A. K. jako zástavcem a Komerční bankou, a. s., jako zástavním věřitelem odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (§ 237 o. s. ř.), pak přehlížejí, že soudy ve věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 21 Cdo 1258/2011 vycházely z jiného skutkového stavu (skutkového děje), než který byl zjištěn v projednávané věci [zástavní věřitel vycházel v uvedené věci pouze ze skutečnosti, že zástavce byl v době odevzdání zástavy zapsán jako vlastník předmětných nemovitostí v katastru nemovitostí, aniž by se zabýval tím, zda zástavce disponuje právním titulem, který mu umožňuje nemovitosti zastavit; v projednávané věci se však dobrá víra zástavního věřitele opírala nejen o zápis vlastnictví zástavce k zastavovaným nemovitostem v katastru nemovitostí, ale též o nabývací titul zástavce (darovací smlouvu ze dne 26. 7. 1993 uzavřenou mezi společností REFLEX REALINVEST spol. s r. o. a zástavcem), v němž měl tento zápis podklad].

V části, v níž dovolatelé uplatnili jiné dovolací důvody než ten, který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. (namítají-li vady řízení spočívající v tom, že odvolací soud nesprávně s odkazem na ustanovení § 205a o. s. ř nepřihlížel k jejich tvrzení ohledně neplatnosti darovací smlouvy ze dne 26. 7. 1993 uzavřené mezi společností REFLEX REALINVEST spol. s r. o. a zástavcem a že se jim nedostalo poučení ve smyslu ustanovení § 118a o. s. ř.), dovolání trpí nedostatkem, pro který nelze v dovolacím řízení pokračovat (nehledě k tomu, že žalobci uplatněné skutečnosti vedoucí podle nich k závěru o neplatnosti uvedené darovací smlouvy samy o sobě nevylučují dobrou víru zástavního věřitele v souvislosti s přijetím zástavy podle zástavní smlouvy ze dne 26. 8. 1993).

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobců a) - h), l) a m) podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. dubna 2017

JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/21-CDO-981/2017-1)