# Nejvyšší soud, sp. zn. 21 Cdo 968/2016 - Soud: Nejvyšší soud - Spisová značka: 21 Cdo 968/2016 - ECLI: ECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.968.2016.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 19. 4. 2016 - Datum zveřejnění: 15. 6. 2016 - Klíčová slova: Přípustnost dovolání, Pracovní poměr, Výpověď z pracovního poměru, Neplatnost právního úkonu - Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř.; § 52 písm. c) předpisu č. 262/2006Sb.; § 243c odst. 1 věta první o. s. ř. ## Výrok I. Dovolání žalobce se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.388 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Martina Žižky, advokáta se sídlem v Teplicích, Masarykova třída č. 915/31. ## Odůvodnění Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9.7.2015 č. j. 9 Co 572/2014-172 není přípustné podle ustanovení § 237 o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [ke splnění předpokladů pro podání výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. c) zák. práce, zejména k otázce nadbytečnosti zaměstnance a k příčinné souvislosti mezi nadbytečností zaměstnance a rozhodnutím zaměstnavatele o organizační změně, a k otázce výlučného oprávnění zaměstnavatele rozhodnout, který zaměstnanec se stal v důsledku rozhodnutí o organizační změně nadbytečným srov. při obdobné právní úpravě v předchozím zákoníku práce například rozsudek býv. Nejvyššího soudu ze dne 22.2.1968 sp. zn. 6 Cz 215/67, uveřejněný pod č. 57 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek roč. 1968, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.8.1998 sp. zn. 2 Cdon 1130/97, uveřejněný v časopise Soudní rozhledy č. 11 roč. 1999 str. 374, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.4.2004 sp. zn. 21 Cdo 2204/2003, uveřejněný pod č. 54 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek roč. 2005, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4.4.2012 sp. zn. 21 Cdo 1001/2011, k otázce, zda přijetí organizačního opatření směřovalo k dosažení změny úkolů zaměstnavatele, technického vybavení, snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo jiné organizační změny, anebo zda podle svého obsahu nebo účelu směřovalo k jinému cíli srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.4.2004 sp. zn. 21 Cdo 2204/2003, uveřejněný pod č. 54 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2005, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.5.2013 sp. zn. 21 Cdo 867/2011, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3.7.2012 sp. zn. 21 Cdo 572/2011, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11.4.2002 sp. zn. 21 Cdo 1105/2001 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22.5.2012 sp. zn. 21 Cdo 2358/2011] a není důvod [v dovolání zmíněný rozsudek ze dne 26.10.2010 sp. zn. 21 Cdo 2355/2009 se vztahuje k fikci výpovědního důvodu podle úpravy uvedené nyní v ustanovení § 73a odst. 2 zák. práce a závěry rozsudku ze dne 21.3.2013 sp. zn. 21 Cdo 1672/2012 na zjištěný skutkový stav nedopadají], aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak. V části, v níž žalobce v dovolání uplatnil jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř. (zpochybňuje-li skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující, nesouhlasí-li s tím, ke kterým důkazům odvolací soud přihlížel a jak tyto důkazy hodnotil, a předestírá-li opačné skutkové závěry, na nichž buduje své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci), dovolání trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 19. dubna 2016 JUDr. Zdeněk Novotný předseda senátu --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/21-CDO-968/2016-1)