# Nejvyšší soud, sp. zn. 21 Cdo 930/2017

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 21 Cdo 930/2017
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.930.2017.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 22. 6. 2017
- Datum zveřejnění: 4. 9. 2017
- Klíčová slova: Přípustnost dovolání
- Dotčené předpisy: § 243c odst. 1 o. s. ř.; § 241a odst. 1 o. s. ř.; § 237 o. s. ř.; § 107a o. s. ř.; § 243b o. s. ř.

## Výrok

I. Dovolání zástavních dlužníků se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

## Odůvodnění

Nejvyšší soud České republiky dovolání zástavních dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2016, č. j. 20 Co 420/2016-121, podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť neobsahuje způsobilé vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. [podle ustálené judikatury dovolacího soudu, může-li být dovolání přípustné jen podle ustanovení § 237 o. s. ř. - tak jako tomu je v tomto případě - je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části), aniž by bylo z dovolání zřejmé, který z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených alternativně v tomto ustanovení je podle mínění dovolatele splněn (srov. například odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek], a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat.

Vznáší-li dovolatelé výhrady proti správnosti skutkových zjištění soudů a vytýkají-li soudům, že neprovedly jimi navržené důkazy (zejména výslech dlužníka M. Č. jako svědka), uplatňují tím jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř., a ani pro tento nedostatek nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Ostatně, dovolání zástavních dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2016, č. j. 20 Co 420/2016-121, není podle ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k řízení o soudním prodeji zástavy jako první fázi soudního prodeje zástavy, kdy soud zkoumá pouze to, zda zástavní věřitel doložil zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě, jejíž prodej navrhuje, a kdo je zástavním dlužníkem (jiné skutečnosti nejsou v tomto řízení významné), srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1467/2004, které bylo uveřejněno pod č. 37/2005 Sbírky soudních rozhodnutích a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. 21 Cdo 3161/2006, které bylo uveřejněno pod č. 58/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2011, sp. zn. 21 Cdo 3973/2009] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

O návrhu zástavní věřitelky ze dne 29. 3. 2017, aby na její místo ve smyslu ustanovení § 107a o. s. ř. vstoupila do řízení společnost B2 Kapital Czech Republic s. r. o. se sídlem v Praze 1., Rybná č. 682/14, IČO 04191536, které smlouvou ze dne 20. 3. 2017 postoupila svou pohledávku, dovolací soud nemohl rozhodnout, neboť ustanovení § 107a o. s. ř. pro řízení u dovolacího soudu neplatí (srov. § 243b o. s. ř.).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. června 2017

JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/21-CDO-930/2017-1)