# Nejvyšší soud, sp. zn. 21 Cdo 772/2002

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 21 Cdo 772/2002
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2002:21.CDO.772.2002.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 20. 11. 2002
- Datum zveřejnění: 31. 12. 2009
- Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb.

## Výrok

Dovolací řízení se zastavuje.

## Odůvodnění

Žalobce se domáhal (žalobou změněnou se souhlasem soudu prvního stupně), aby bylo určeno, že výpověď z pracovního poměru, kterou mu dala žalovaná dopisem ze dne 16.7.1999 podle ustanovení § 46 odst.1 písm.f) zák. práce, je neplatná, a aby mu žalovaná zaplatila na náhradě mzdy a na \"penzijním připojištění\" celkem 46.000,- Kč s příslušenstvím. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že se sice při plnění pracovních povinností dopustil \"určitých pochybení\", avšak jeho \"pochybení\" nenabyla, zejména s přihlédnutím k pracovnímu zatížení a k tomu, že mu žalovaná nevytvořila řádné předpoklady pro výkon práce, takové intenzity, aby mohla být důvodem k rozvázání pracovního poměru.

Okresní soud v Liberci rozsudkem ze dne 18.4.2001 č.j. 13 C 690/99-101 rozhodl o části předmětu řízení tak, že žalobu na určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru zamítl a že o náhradě mzdy a náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto v konečném rozsudku. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce v době od 17.5. do 16.7.1999 soustavně méně závažně porušoval pracovní kázeň, ačkoliv byl nejpozději dne 10.6.1999 písemně upozorněn v souvislosti s porušením pracovní kázně na možnost výpovědi. Výpověď z pracovního poměru je proto platným právním úkonem.

K odvolání žalobce Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 25.1.2002 č.j. 29 Co 322/2001-160 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě na určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru vyhověl. Odvolací soud dovodil, že žalobce porušoval pracovní kázeň jen v době od 17.5. do 7.6.1999 a že \"těmto porušením pracovní kázně chybí především znak soustavnosti\". Žaloba na určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru tedy byla podána důvodně.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Namítá, že žalobce neplnil - jak bylo provedenými důkazy prokázáno - své základní pracovní povinnosti, že na nedostatky ve své pracovní činnosti byl opakovaně upozorňován a že písemně byl \"napomenut\" až v době, kdy se jeho \"pracovní činnost a aktivita stala prakticky nulovou\". K rozvázání pracovního poměru se žalobcem proto žalovaná přistoupila v souladu se zákonem. Žalovaná navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.

Podáním ze dne 23.4.2002 vzala žalovaná své dovolání proti rozsudku odvolacího soudu zpět.

Protože dovolání bylo vzato zcela zpět, Nejvyšší soud České republiky podle ustanovení § 243b odst.5 věty druhé o.s.ř. dovolací řízení zastavil.

Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení ve věci nekončí, bude i o náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodnuto v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě odvolacího soudu.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 20. listopadu 2002

JUDr. Ljubomír Drápal,v.r.

předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/21-CDO-772/2002-1)