# Nejvyšší soud, sp. zn. 21 Cdo 682/2012

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 21 Cdo 682/2012
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2013:21.CDO.682.2012.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 29. 8. 2013
- Datum zveřejnění: 11. 10. 2013
- Klíčová slova: Přípustnost dovolání, Vydědění
- Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění do 31.12.2012; § 243b odst. 5 písm. věta první) o. s. ř. ve znění do 31.12.2012; § 218 písm. c) o. s. ř. ve znění do 31.12.2012; § 469 obč. zák.; § 469a obč. zák.; § 476 obč. zák.

## Výrok

I. Dovolání B. K. a M. P. se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

## Odůvodnění

Dovolání B. K. a M. P. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20.9.2010, č. j. 24 Co 87/2010-92, jímž bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 16.6.2009, č. j. 27 D 969/2007-68, není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. občanského soudního řádu [ve znění účinném do 31.12.2012, neboť dovoláním je napadeno usnesení odvolacího soudu, které bylo vydáno přede dnem 1.1.2013 (srov. Čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) - dále jen "o.s.ř."], neboť ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí ve věci samé, které by odvolací soud zrušil. Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť napadené usnesení odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř.

Odvolací soud při posouzení zákonného dědického práva F. K. v daném případě aplikoval a interpretoval ustanovení § 469, § 469a a § 476 obč. zák. v souladu s ustálenou judikaturou soudů (srov. např. právní názor vyjádřený v Závěrech občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ČSR k rozhodování soudů i státních notářství v ČSR ze dne 29.12.1984, sp. zn. Cpj 51/84, uveřejněných ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 45, ročník 1986; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.1.2004, sp. zn. 30 Cdo 2214/2002, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 6, ročník 2005) a s názory právní teorie (srov. Švestka, Spáčil, Škárová, Hulmák a kol.: Občanský zákoník II - komentář, 2. vydání, C.H.Beck Praha 2009, str. 1414), že vydědění musí být učiněno písemně. Právní názor odvolacího soudu, že předpokladem pro vydědění potomka je platný projev vůle zůstavitele (obsažený v listině o vydědění), je tedy správný.

Námitky dovolatelek ohledně "investic" M. P. na majetek zůstavitele (spočívající ve splácení členského podílu zůstavitele v bytovém družstvu a spojené s následným převodem bytu do vlastnictví zůstavitele) nemohou zpochybnit závěr, na němž odvolací soud své rozhodnutí založil (totiž, že F. K. je dědicem zůstavitele), a jsou proto z tohoto důvodu bezpředmětné.

Protože dovolání B. K. a M. P. proti usnesení odvolacího soudu není přípustné, Nejvyšší soud České republiky je - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 a § 151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť dovolatelky s ohledem na výsledek řízení nemají na náhradu svých nákladů řízení právo a F. K. v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. srpna 2013

JUDr. Roman Fiala
předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/21-CDO-682/2012-1)