# Nejvyšší soud, sp. zn. 21 Cdo 5918/2017

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 21 Cdo 5918/2017
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2018:21.CDO.5918.2017.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 24. 4. 2018
- Datum zveřejnění: 13. 7. 2018
- Klíčová slova: Přípustnost dovolání, Dovolací důvody
- Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013; § 241a odst. 1 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013

## Výrok

I. Dovolání žalobkyně se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 3 388 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Marie Blechové, LL.M., advokátky se sídlem v Brně, Heršpická č. 813/5.

## Odůvodnění

Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. 7. 2017 č. j. 15 Co 119/2017-137 není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013 sp. zn. 21 Cdo 863/2012 a v něm vyjádřený právní názor, že okolnost, jaká doba uplynula mezi přijetím rozhodnutí o organizační změně a podáním výpovědi, není významná, neboť možnost rozvázání pracovního poměru výpovědí zaměstnavatele podle ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce zákon neomezuje žádnou lhůtou; rozhodující je, zda v době doručení výpovědi existovaly (trvaly) předpoklady pro její podání stanovené v tomto ustanovení; dále srov. právní názor vyjádřený například v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2012 sp. zn. 21 Cdo 1520/2011, který byl uveřejněn pod č. 24 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2013, nebo v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2017 sp. zn. 21 Cdo 1628/2017, že bylo-li zaměstnavatelem (příslušným orgánem) přijato rozhodnutí o změně úkolů zaměstnavatele, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách, jehož provedení u zaměstnavatele mělo za následek zrušení pracovního místa, které zaměstnanec dosud zastával, je odůvodněn závěr, že tu je také příčinná souvislost mezi nadbytečností zaměstnance a přijatými organizačními změnami; je možné, že zaměstnavatel má v době přijetí organizačních změn volná jiná pracovní místa, a to i taková, která by mohl nadbytečný zaměstnanec dále konat pro zaměstnavatele vzhledem k druhu práce a místu výkonu práce, sjednaným v pracovní smlouvě, povinnost nabídnout zaměstnanci před podáním výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení § 52 zákoníku práce jinou pro něho vhodnou práci, kterou má k dispozici, však není předpokladem pro podání výpovědi z pracovního poměru ani podle ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce, ani z jiného zákonem stanoveného důvodu] a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.

Přisvědčit nelze ani námitce dovolatelky, že se stala nadbytečnou nikoli z důvodu organizační změny provedené v roce 2010, ale v důsledku toho, že volné pracovní místo odpovídající její pracovní smlouvě, které bylo v době výpovědi dočasně uvolněno odchodem zaměstnankyně A. V. na mateřskou (rodičovskou) dovolenou a na které mohla žalobkyně nastoupit, žalovaná "zaplnila" změnou pracovní smlouvy jiné zaměstnankyně. Soudní praxe dospěla již v minulosti k závěru, že "rozhodne-li zaměstnavatel nebo příslušný orgán o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce, není nadbytečnost zaměstnance, kterému byla dána výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. c) zákoníku práce [nyní § 52 písm. c) zákoníku práce], v příčinné souvislosti s tímto rozhodnutím, jestliže předpokládané (organizační změnou stanovené) snížení stavu zaměstnanců má nastat jinak (bez nutnosti rozvázání pracovního poměru výpovědí), například v důsledku výpovědi podané jiným zaměstnancem nebo uplynutím sjednané doby v pracovním poměru uzavřeném na dobu určitou u jiných zaměstnanců" (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2004 sp. zn. 21 Cdo 2580/2003, uveřejněný pod č. 45 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2005, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2017 sp. zn. 21 Cdo 5600/2016); v posuzované věci se však o takovou situaci nejedná, neboť nastoupením zaměstnankyně na mateřskou (později rodičovskou) dovolenou její pracovní poměr u dosavadního zaměstnavatele nekončí (jde jen o dočasnou překážku v práci na straně zaměstnance), a tudíž bez dalšího (tj. bez skončení pracovního poměru některým ze způsobů uvedených v ustanovení § 48 zákoníku práce) tím nedochází ke snížení stavu zaměstnanců. Vzhledem k tomu, že - jak vyplývá z výše uvedeného - povinnost nabídnout zaměstnanci před podáním výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce jinou pro něho vhodnou práci, kterou má zaměstnavatel k dispozici, není předpokladem pro podání této výpovědi, nebyla žalovaná povinna nabídnout žalobkyni ani pracovní místo dočasně uvolněné v důsledku nástupu zaměstnankyně A. V. na mateřskou (následně rodičovskou) dovolenou (na dobu omezenou trváním této překážky v práci na straně uvedené zaměstnankyně).

K založení přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. nejsou způsobilé ani námitky, kterými dovolatelka uplatnila jiné dovolací důvody než ten, který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř., a z nichž nevyplývají žádné rozhodné právní otázky ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. (nesouhlasí-li se skutkovými závěry soudů a se způsobem, jakým k němu dospěly).

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/21-CDO-5918/2017-1)