# Nejvyšší soud, sp. zn. 21 Cdo 5476/2017

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 21 Cdo 5476/2017
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2019:21.CDO.5476.2017.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 24. 10. 2019
- Datum zveřejnění: 18. 1. 2020
- Klíčová slova: Přípustnost dovolání
- Dotčené předpisy: § 241a odst. 2 o. s. ř.

## Výrok

I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované 2) na náhradě nákladů dovolacího řízení 1 875,50 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Michala Jendrulka, advokáta se sídlem v Praze, Politických vězňů č. 1272/21.
III. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou 1) nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

## Odůvodnění

Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 10. 2016, č. j. 70 Co 339/2016-125, podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť neobsahuje údaje o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení proto nelze pokračovat.
Dovolání žalobce by z hlediska jeho přípustnosti podle ustanovení § 237 o. s. ř. nemohlo obstát ani v případě naplnění podmínky řádného vymezení přípustnosti, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (k nejlepšímu zájmu dítěte srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. 21 Cdo 298/2010, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 30 Cdo 677/2013, k otázce důvodných pochybností o otcovství srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 11. 2015, sp. zn. 21 Cdo 1863/2014). Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 21 Cdo 1012/2016, uveřejněného pod číslem 95/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, prominutí zmeškání lhůty k popření otcovství podle ustanovení § 792 o. z. představuje výjimečný postup, kterým je zasahováno do stabilních poměrů dítěte, které jsou chráněny prekluzivní lhůtou k popření otcovství a jejichž ochrana je výrazem zákonodárcem provedeného vážení právně relevantních zájmů dítěte, právního otce a případně i biologického otce. Tento postup slouží výhradně k umožnění nápravy poměrů v případech, kdy stávající stav působí takové následky, které se příčí základním hodnotám společnosti do té míry, že jeho zachování je společensky zcela nepřijatelné, a které proto odůvodňují zásah do stabilních poměrů dítěte.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/21-CDO-5476/2017-1)