# Nejvyšší soud, sp. zn. 21 Cdo 5472/2017

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 21 Cdo 5472/2017
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2018:21.CDO.5472.2017.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 14. 3. 2018
- Datum zveřejnění: 30. 4. 2018
- Klíčová slova: Přípustnost dovolání
- Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř.; § 241a odst. 1 o. s. ř.; § 243c odst. 1 o. s. ř.

## Výrok

I. Dovolání žalované se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.388,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Ondřeje Tošnera, Ph.D., advokáta se sídlem v Praze 2, Slavíkova č. 1568/23.

## Odůvodnění

Dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 6. 2017, č. j. 62 Co 139/2017-77, není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu (jeho právní závěr o tom, že žalovaná žádným způsobem neučinila projev vůle ve vztahu k žalobci, z něhož by se dalo dovodit, že se žalobci pokusila listinu, obsahující výpověď z pracovního poměru ze dne 20. 2. 2015, fyzicky předat, že nešlo ani o situaci, kdy by žalobce výpověď z pracovního poměru odmítl převzít, a že nelze tedy výpověď z pracovního poměru považovat za účinně doručenou) je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce řádného osobního doručení písemnosti zaměstnavatele do vlastních rukou zaměstnance srov. zejména odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2011, sp. zn. 21 Cdo 3278/2010, uveřejněného pod č. 55/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2015, sp. zn. 21 Cdo 2928/2014, anebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 2. 2. 2012, sp. zn. 21 Cdo 4185/2010, a v nich učiněný závěr, že osobní doručování písemnosti zaměstnanci spočívá v tom, že zaměstnavatel (případně jím pověřený zaměstnanec) předá listinu zaměstnanci do jeho vlastních rukou na pracovišti, v bytě zaměstnance nebo kdekoliv jinde, kde zaměstnance zastihne, že při osobním doručování písemností uvedených v ustanovení § 334 odst. 1 zákoníku práce do vlastních rukou zaměstnance musí být zaměstnanci předána (odevzdána) do vlastních rukou listina s vlastnoručním podpisem jednající osoby; jen tak je zaměstnanci umožněno, aby se s obsahem listiny obsahující projev vůle zaměstnavatele seznámil, nepostačuje, jestliže zaměstnavatel pouze umožní zaměstnanci seznámit se s obsahem listiny s vlastnoručním podpisem jednající osoby, např. tím, že mu ji jen předloží k nahlédnutí] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

Nesouhlasí-li žalovaná v dovolání především s tím, jak odvolací soud hodnotil provedené důkazy (že "zamítavá odpověď žalobce na zcela jasnou otázku, zda žalobce výpověď podepíše, postačuje za projev vůle ze strany žalobce k odmítnutí převzetí výpovědi vzhledem k okolnostem, za jakých byla otázka položena", "že uvedená otázka měla být odvolacím soudem posouzena jako pokus doručení výpovědi, jelikož žalobce a osoba pověřená předáním výpovědi seděli naproti sobě u stolu a originál výpovědi s podpisem zástupce žalované byl připravený na stole" a že "by bylo po žalované velmi formalistické požadovat, aby listinu fyzicky přímo podávala žalobci do rukou, když ten řekl, že výpověď, resp. její převzetí, nepodepíše"), nezpochybňuje tím právní posouzení věci odvolacím soudem, ale skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující; uplatňuje tedy jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. března 2018

JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/21-CDO-5472/2017-1)