# Nejvyšší soud, sp. zn. 21 Cdo 5044/2017

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 21 Cdo 5044/2017
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2018:21.CDO.5044.2017.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 20. 2. 2018
- Datum zveřejnění: 30. 4. 2018
- Klíčová slova: Přípustnost dovolání
- Dotčené předpisy: § 243c odst. 1 o. s. ř.; § 237 o. s. ř.; § 241a odst. 1 o. s. ř.; § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.

## Výrok

I. Dovolání žalovaného se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.388,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Bedri Tomáška, advokáta se sídlem v Kolíně IV, Politických vězňů č. 27.

## Odůvodnění

Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2017, č. j. 23 Co 349/2016-139, není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu (jeho právní závěr o tom, že písemnost obsahující okamžité zrušení pracovního poměru ze strany žalobce datované dnem 27. 3. 2015 se dostala do sféry dispozice žalovaného a lze ho tak považovat za doručené) je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce řádného doručení písemnosti zaměstnance určené zaměstnavateli srov. (ve vztahu k obsahově shodné dřívější právní úpravě) zejména odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2006, sp. zn. 21 Cdo 563/2005, který byl uveřejněn pod č. 65/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2008, sp. zn. 21 Cdo 4618/2007, anebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2015, sp. zn. 21 Cdo 3663/2014, který byl uveřejněn pod č. 25/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a v nich učiněný závěr, že písemnost zaměstnance je doručena, jakmile se dostane do sféry zaměstnavatelovy dispozice, písemnost se ocitne ve sféře dispozice zaměstnavatele tím, že získá možnost seznámit se s jejím obsahem, není přitom vždy nezbytné, aby se zaměstnavatel opravdu s obsahem projevu vůle seznámil (ostatně nikdo - do důsledků vzato - nemůže být "přinucen", aby opravdu poznal obsah projevu vůle někoho jiného); rozhodující je, aby měl - objektivně vzato - možnost obsah písemnosti poznat] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

Argumentuje-li žalovaný tím, že "přípis žalobce se nikdy nedostal do sféry dispozice žalovaného" a že "soudy se snažily dovodit tento nedostatek pouze ze svědecké výpovědi doručovatelky a nepřipustily navržený protidůkaz svědeckým výslechem syna a manželky žalovaného", nezpochybňuje tím právní posouzení věci odvolacím soudem, ale skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující; uplatňuje tedy jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat.

Důvodná není ani námitka dovolatele, že "pro podání žaloby nebyla dodržena prekluzivní dvouměsíční lhůta", neboť - jak sám uvádí žalovaný - okamžité zrušení pracovního poměru bylo žalobci doručeno 31. 3. 2015 a žaloba byla podána 4. 5. 2015, tedy v dvouměsíční lhůtě.

Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2017, č. j. 23 Co 349/2016-139, do výroku o náhradě nákladů odvolacího řízení, není rovněž přípustné podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť v této části směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. února 2018

JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/21-CDO-5044/2017-1)