# Nejvyšší soud, sp. zn. 21 Cdo 3907/2017

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 21 Cdo 3907/2017
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2018:21.CDO.3907.2017.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 14. 2. 2018
- Datum zveřejnění: 24. 4. 2018
- Klíčová slova: Přípustnost dovolání, Zastavení řízení, Příslušnost soudu funkční
- Dotčené předpisy: § 243b o. s. ř.; § 104 odst. 1 o. s. ř.; § 243c odst. 1 o. s. ř.

## Výrok

I. Řízení o dovolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 23. září 2016, č. j. 13 C 223/2015-68, se zastavuje.
II. Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. února 2017, č. j. 8 Co 4/2017-98, se odmítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

## Odůvodnění

Nejvyšší soud České republiky řízení o dovolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 23.9.2016, č.j. 13 C 223/2015-68, podle ustanovení § 243b a § 104 odst. 1 věty první o.s.ř. zastavil z důvodu nedostatku funkční příslušnosti dovolacího soudu, neboť rozhodnutí soudu prvního stupně dovoláním úspěšně napadnout nelze (srov. právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 4.9.2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 47, ročník 2006).

Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20.2.2017, č.j. 8 Co 4/2017-98, Nejvyšší soud České republiky podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl, neboť jednak neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o.s.ř.; srov. například právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.8.2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013, publikovaném v časopise Soudní judikatura pod č. 116, ročník 2014; usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.8.2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.9.2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4, ročník 2014), jednak v něm byl uplatněn jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř. [vznáší-li dovolatelka výhrady proti správnosti a úplnosti skutkových zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující, namítá-li zejména, že nebyla vůči J. H., zemřelému dne 28.11.2010, "v žádném příbuzenském poměru, nebyla na něm finančně závislá, pomáhala mu jen ve stáří, např. s nákupy, s úklidem, protože jeho vlastní rodina nebyla ochotna se o něho starat", že po jeho smrti "měla trvalé bydliště na ohlašovně městského úřadu ve V. M.", že "na ohlašovně znali její pražskou adresu, kde se zdržovala", a že "nikdy nepřevzala žádnou listinu odesílanou notářem v rámci dědického řízení" po zůstaviteli, a dovozuje-li na základě toho vlastní (odlišný) právní názor na věc, že "není dědičkou" po zůstaviteli, a že tudíž neodpovídá za přiměřené náklady spojené s jeho pohřbem], a v dovolacím řízení nelze pro tyto nedostatky pokračovat.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. února 2018

JUDr. Roman Fiala
předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/21-CDO-3907/2017-1)