# Nejvyšší soud, sp. zn. 21 Cdo 3903/2014

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 21 Cdo 3903/2014
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2014:21.CDO.3903.2014.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 21. 10. 2014
- Datum zveřejnění: 1. 12. 2014
- Klíčová slova: Exekuce, Postoupení pohledávky, Právní nástupnictví, Přípustnost dovolání, Směnečný a šekový platební rozkaz, Směnky, Zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce)
- Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013; § 243c odst. 1 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013; § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř.

## Výrok

Dovolání povinného se odmítá.

## Odůvodnění

Dovolání povinného, směřující podle jeho obsahu proti výroku usnesení ze dne 17. 6. 2014, č. j. 20 Co 263/2013 - 239, jímž Krajský soud v Brně změnil usnesení Městského soudu v Brně ze dne 6. 11. 2012, č. j. 96 Nc 4204/2007 - 201, ve výroku o zastavení exekuce dle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., tak, že návrh povinného ze dne 23. 6. 2008, doplněný podáním ze dne 4. 5. 2010, na zastavení exekuce nařízené usnesením Městského soudu v Brně ze dne 8. 8. 2007, č. j. 96 Nc 4204/2007 - 8, zamítl, není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2005, sp. zn. 20 Cdo 461/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 10, ročník 2005, pod číslem 165, na které Nejvyšší soud odkázal mj. v usneseních ze dne 4. května 2011, sp. zn. 20 Cdo 711/2009, ze dne 15. srpna 2012, sp. zn. 20 Cdo 73/2012, a ze dne 27. února 2014, sp. zn. 30 Cdo 4095/2013, a dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. srpna 2014, sp. zn. 30 Cdo 3946/2013, a ze dne 1. prosince 2006, sp. zn. 20 Cdo 1575/2006), a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

Jen pro úplnost dovolací soud k námitkám dovolatele učiněným s odkazem na usnesení Ústavního soudu ze dne 9. října 2012, sp. zn. I. ÚS 3544/10, konstatuje, že Ústavní soud v usnesení ze dne 10. února 2011, sp. zn. II. ÚS 3288/10, jímž odmítl ústavní stížnost směřující mj. proti usnesení ze dne 8. září 2010, sp. zn. 20 Cdo 4155/2008 (v němž Nejvyšší soud rovněž odkázal na výše uvedené usnesení ze dne 31. května 2005, sp. zn. 20 Cdo 461/2004), uvedl, že "nemohl přehlédnout roli setrvalé judikatury Nejvyššího soudu, které z hlediska ústavnosti nelze co vytknout". Na právní závěr přijatý Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 31. května 2005, sp. zn. 20 Cdo 461/2004, odkázal Ústavní soud dále v usnesení ze dne 10. listopadu 2011, sp. zn. II. ÚS 313/11, s tím, že "není důvod tento závěr z ústavněprávních pozic jakkoli rozporovat".
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání povinného podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a následující zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. října 2014

JUDr. Olga Puškinová
předsedkyně senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/21-CDO-3903/2014-1)