# Nejvyšší soud, sp. zn. 21 Cdo 3844/2017

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 21 Cdo 3844/2017
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.3844.2017.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 18. 9. 2017
- Datum zveřejnění: 20. 11. 2017
- Klíčová slova: Přípustnost dovolání, Pracovní úraz, Náhrada škody, Promlčení
- Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř.; § 243c odst. 1 věta první o. s. ř.; § 378 předpisu č. 262/2006Sb.; § 106 předpisu č. 40/1964Sb.; § 3036 předpisu č. 89/2012Sb.

## Výrok

I. Dovolání žalobkyně b) se odmítá.
II. Žalobkyně b) je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.585,90 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jiřího Navrátila, advokáta se sídlem v Brně, Zatloukalova č. 397/35.

## Odůvodnění

Dovolání žalobkyně b) proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 26.4.2017 č.j. 61 Co 387/2016-306 není přípustné podle ustanovení § 237 o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k akcesorické povaze nároků na odškodnění pozůstalých od nároku zaměstnance, který zemřel na následky pracovního úrazu, srov. při obsahově obdobné právní úpravě např. rozsudek býv. Nejvyššího soudu ze dne 15.7.1983 sp. zn. 6 Cz 18/83, uveřejněný v Bulletinu Nejvyššího soudu ČSR pod č. 16, ročník 1987, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10.11.2015 sp. zn. 21 Cdo 1161/2014; k otázce počátku promlčecí lhůty k uplatnění nároku na náhradu škody v pracovněprávních vztazích srov. např. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 13.11.2008 sp. zn. 21 Cdo 2958/2007, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 80, ročník 2009, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26.7.2007 sp. zn. 21 Cdo 2423/2006, uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod č. 159, ročník 2007; k otázce posouzení povahy imaterielní újmy vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a promlčení těchto nároků srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16.12.2013 sp. zn. 21 Cdo 3492/2012; k otázce posouzení vznesené námitky promlčení z hlediska dobrých mravů srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8.2.2011 sp. zn. 21 Cdo 85/2010, rozsudek ze dne 21.10.2015 sp. zn. 21 Cdo 529/2014, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22.8.2002 sp. zn. 25 Cdo 1839/2000, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 59, ročník 2004 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23.2.2017 sp. zn. 21 Cdo 151/2016; k otázce aplikace a interpretace ustanovení § 150 o.s.ř. a k důvodům zvláštního zřetele hodných pro nepřiznání náhrady nákladů řízení žalované srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.9.2014 sp. zn. 21 Cdo 2811/2013, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 24, ročník 2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6.11.2013 sp. zn. 30 Cdo 2880/2013 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16.2.2016 sp. zn. 21 Cdo 1404/2015] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně b) podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věty druhé o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. září 2017

JUDr. Zdeněk Novotný
předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/21-CDO-3844/2017-1)