# Nejvyšší soud, sp. zn. 21 Cdo 3410/2018

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 21 Cdo 3410/2018
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2018:21.CDO.3410.2018.2
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 19. 12. 2018
- Datum zveřejnění: 4. 2. 2019
- Klíčová slova: Odklad právní moci
- Dotčené předpisy: § 185e o. s. ř.; § 243 písm. b) o. s. ř.

## Výrok

Právní moc rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. ledna 2018 č. j. 30 Co 212/2017-658 se odkládá do právní moci rozhodnutí o dovolání podaném v této věci.

## Odůvodnění

Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 8. 11. 2016 č. j. 13 C 260/2009-514 zamítl žalobu, aby žalované 1) a 2) "byly povinny souhlasit s vydáním částky 16 807 042 Kč ze soudní úschovy přijaté od žalované 2) usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 8. 8. 2000 č. j. Sd 58/2000-38 ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 26. 2. 2001 č. j. 24 Co 327/2000-129 žalobci", a žalobce zavázal k náhradě nákladů řízení.

K odvolání žalobce a vedlejší účastnice na jeho straně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 31. 1. 2018 č. j. 30 Co 212/2017-658 rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé potvrdil a ve výroku o nákladech řízení změnil tak, že náhrada nákladů řízení se žalovaným 1) a 2) a vedlejšímu účastníkovi na straně žalované 1) nepřiznává. Odvolací soud shledal správnými závěry soudu prvního stupně, z nichž vyplývá, že pravým věřitelem žalované 2) jako složitele předmětu úschovy je žalovaná 1).

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce ve lhůtě uvedené v § 240 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), dovolání směřující proti výroku o věci samé. Dovolatel současně navrhl odložení právní moci napadeného rozsudku. Návrh odůvodnil tím, že "zamítavý rozsudek o žalobě na nahrazení souhlasu s vydáním soudní úschovy neřeší, komu má být peněžní plnění složené složitelem ČSSD do soudní úschovy vyplaceno, a ve své podstatě generuje kolizi další, když v žalovaném č. 1 (postupníku Alba a. s.) může utvrzovat přesvědčení, že na celé toto peněžní plnění měl nárok dnes již zemřelý JUDr. Zdeněk Altner, a tudíž, že na základě postoupení pohledávky smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 31. 8. 2000 má na tyto peníze nárok on (Alba a. s.), a proto se z tohoto titulu může vůči Obvodnímu soudu pro Prahu 1, jako soudu úschovnímu, domáhat vydání předmětu úschovy". Dovolatel má proto obavy, že "úschovní soud" může "zahájit jednání ve věci, a dospět k rozhodnutí dříve, než bude definitivně skončeno toto řízení" a "úspěšný dovolatel by byl nucen domáhat se plnění znovu"; úschovní soud již v tomto směru postupoval usnesením ze dne 28. 5. 2018, proti kterému podal dovolatel odvolání.

Žalovaná 1) a vedlejší účastník na straně žalované 1) navrhli zamítnutí návrhu na odklad právní moci rozsudku odvolacího soudu s tím, že napadené rozhodnutí záviselo na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a dovolání proto není přípustné.

Podle ustanovení § 243 písm. b) o. s. ř. před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení.

Podle ustálené judikatury soudů žaloba o uložení povinnosti souhlasit s vydáním předmětu úschovy (§ 185e občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2013 - dále jen "OSŘ") představuje procesní formu vyjádření posouzení otázky, komu (zda příjemci nebo přihlašovateli, popřípadě složiteli) má být předmět úschovy soudem vydán, tedy - řečeno jinak - komu svědčí vlastnické nebo jiné právo k předmětu úschovy, na základě kterého soud předmět úschovy vydá. Není přitom podstatné, že vlastnické nebo jiné právo k předmětu úschovy se v tomto řízení řeší jen jako otázka předběžná a že nachází svůj projev ve výroku rozsudku v podobě "nahrazení projevu vůle"; pravomocný rozsudek soudu, kterým bylo rozhodnuto, že žalovaný "je povinen souhlasit s vydáním předmětu úschovy", žalobci totiž zakládá právo, aby mu soud vydal předmět úschovy, čímž bude naplněno jeho právo k majetku, uloženému nebo složenému do úschovy soudu (srov. též právní názory uvedené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2008 sp. zn. 21 Cdo 3967/2007, které bylo uveřejněno pod č. 66 v časopise Soudní judikatura, roč. 2009, nebo v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 2010 sp. zn. 21 Cdo 293/2009, které bylo uveřejněno pod č. 96 v časopise Soudní judikatura, roč. 2012). Soudní praxe současně dovodila, že pravomocný rozsudek soudu, kterým byla zamítnuta žaloba o uložení povinnosti souhlasit s vydáním předmětu úschovy, nahrazuje ve smyslu § 185e OSŘ žalobcem odepřený souhlas s vydáním předmětu úschovy žalovanému, bylo-li důvodem pro zamítnutí žaloby prejudiciálně učiněné rozhodnutí o tom, že žalovaný má právo na vydání předmětu úschovy (srov. již uvedené usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 2010 sp. zn. 21 Cdo 293/2009).

V posuzovaném případě složitel Česká strana sociálně demokratická [žalovaná 2)] složil částku 33 614 084 Kč do úschovy soudu ve prospěch příjemců advokáta JUDr. Zdeňka Altnera [který svou pohledávku postoupil žalované 1)], advokáta JUDr. Zdeňka Hájka a notáře V. H. (dovolatele) s odůvodněním, že má důvodné pochybnosti o tom, kdo je věřitelem; úschova ve prospěch uvedených příjemců byla přijata usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 8. 8. 2000 č. j. Sd 58/2000-38. Úschově předcházelo, že složitel uzavřel dne 2. 5. 1997 mandátní smlouvu s advokátem JUDr. Zdeňkem Altnerem, na základě které byly ve prospěch složitele vykonány právní služby, za jejichž poskytnutí vznikla složiteli povinnost zaplatit odměnu; dne 2. 5. 1997 advokát JUDr. Zdeněk Altner uzavřel s advokátem JUDr. Zdeňkem Hájkem a notářem V. H. dohodu "o přistoupení" k mandátní smlouvě, na základě které JUDr. Zdeněk Hájek a V. H. požadují každý jednu třetinu této odměny. Složitel, ačkoliv je připraven zaplatit celou odměnu, JUDr. Zdeňku Altnerovi zaplatil jen částku 16 807 042 Kč odpovídající jedné třetině odměny a vzhledem k tomu, že ohledně zbývajících dvou třetin odměny je v nejistotě, kdo je oprávněným věřitelem této části odměny, složil zbývajících 33 614 084 Kč do předmětné soudní úschovy; tím došlo ve smyslu ustanovení § 568 občanského zákoníku k zániku dluhu složitele. Žaloby příjemců V. H. a JUDr. Zdeňka Hájka, kterými se domáhali, aby společnosti Alba a. s. [žalované 1)] a složiteli bylo uloženo souhlasit s vydáním předmětu úschovy (částky 16 807 042 Kč), byly soudem zamítnuty (žaloba příjemce V. H. shora uvedenými rozhodnutími soudů vydanými v projednávané věci a žaloba příjemce JUDr. Zdeňka Hájka rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. 3. 2004 č. j. 13 C 57/2003-59, potvrzeným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 20. 10. 2004 č. j. 13 Co 329/2004-104), v obou případech z důvodu, že pravým věřitelem složitele je příjemce Alba a. s. Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 28. 5. 2018 č. j. 37 Sd 58/2000-877 rozhodl o pokračování v řízení o soudní úschově složitele České strany sociálně demokratické a příjemců H-Holding AG (postupníka Alba a. s.), M. H. (dědičky JUDr. Zdeňka Hájka) a V. H., které bylo přerušeno do pravomocného skončení řízení v projednávané věci; proti tomuto usnesení podal příjemce V. H. odvolání.

Z uvedeného vyplývá, že pravomocnými rozsudky, jimiž byly zamítnuty žaloby příjemců V. H. a JUDr. Zdeňka Hájka o uložení povinnosti souhlasit s vydáním předmětu úschovy (částky 16 807 042 Kč), byl ve smyslu ustanovení § 185e OSŘ nahrazen jejich odepřený souhlas s vydáním předmětu úschovy třetímu příjemci (společnosti H-Holding AG jako právnímu nástupci JUDr. Zdeňka Altnera), v jehož prospěch byla částka 33 614 084 Kč složena, jemuž současně tyto rozsudky zakládají právo, aby mu soud předmět úschovy vydal. Pravomocné usnesení, kterým by bylo rozhodnuto o vydání předmětu úschovy tomuto příjemci dříve, než dovolacím soudem bude v projednávané věci rozhodnuto o podaném dovolání, by potom - za situace, kdyby dovolacím soudem bylo rozhodnuto o změně nebo zrušení rozsudku odvolacího soudu - znamenalo zásah do práv dovolatele, neboť soluční úschova by jako dočasné opatření vydáním předmětu úschovy [byť příjemci, který není pravým věřitelem žalované 2)] skončila a dovolatel [jako pravý věřitel žalované 2)] by plnění složené k uspokojení jeho nároku z této soluční úschovy již získat nemohl. Nejvyšší soud proto shledal, že napadeným rozhodnutím odvolacího soudu by dovolatel mohl být závažně ohrožen ve svých právech, a vzhledem k tomu, že odklad právní moci se nedotkne právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení, rozhodl (aniž by tím jakkoli předjímal rozhodnutí o dovolání směřujícímu proti rozhodnutí ve věci samé), že právní moc rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2018 č. j. 30 Co 212/2017-658 se odkládá do právní moci rozhodnutí o dovolání žalobce [§ 243 písm. b) o. s. ř.].

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/21-CDO-3410/2018-2)