# Nejvyšší soud, sp. zn. 21 Cdo 3404/2017

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 21 Cdo 3404/2017
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.3404.2017.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 10. 11. 2017
- Datum zveřejnění: 18. 12. 2017
- Klíčová slova: Přípustnost dovolání, Dovolací důvody
- Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014; § 241a odst. 1 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014

## Výrok

I. Dovolání žalobkyně se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

## Odůvodnění

Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2016 č. j. 62 Co 414/2015-68 podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť není splněn žádný z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených v ustanovení § 237 o. s. ř.

Namítá-li dovolatelka, že dosud nebyla vyřešena otázka "posouzení obsahu listin nazvaných 'Změnový list' ze dne 19. 2. 2014 obsahující dle přesvědčení žalobkyně bezpodmínečné odvolání výpovědi ve smyslu § 50 odst. 5 zákoníku práce a 'Dohoda o změně pracovní smlouvy' ze dne 19. 2. 2014 žalobkyní co do nabízeného nového pracovního místa neakceptovaná, nicméně obsahující písemný souhlas žalobkyně s odvoláním výpovědi", kdy podle dovolatelky soudy porušily ustanovení § 555 a § 556 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, upravující výklad právních jednání, neboť obsah výše uvedených listin nelze vykládat jinak, než že žalovaná písemně v souladu s ustanovením § 50 odst. 5 zákoníku práce s písemným souhlasem žalobkyně odvolává výpověď ze dne 30. 12. 2013 a zároveň dovolatelce nabízí nové pracovní místo, pak přehlíží, že napadený rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, jímž byla zamítnuta žaloba o neplatnost výpovědi z pracovního poměru podaná žalobkyní podle ustanovení § 72 zákoníku práce, na vyřešení této otázky nezávisí. I kdyby totiž soudy na základě výkladu uvedených právních jednání dospěly k závěru, že výpověď ze dne 30. 12. 2013 byla ve smyslu ustanovení § 50 odst. 5 zákoníku práce odvolána, nemohly by žalobě o neplatnost výpovědi z pracovního poměru vyhovět, neboť v takovém případě by výpověď pozbyla všechny své právní účinky od počátku (ex tunc) a v právních vztazích mezi žalobkyní a žalovanou by platil stejný stav, jako kdyby k výpovědi nikdy nedošlo; nebylo by proto ani nadále možné domáhat se (úspěšně) určení její neplatnosti žalobou podle ustanovení § 72 zákoníku práce.

K založení přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. není způsobilá ani námitka, kterou dovolatelka uplatnila jiný dovolací důvod než ten, který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. [namítá-li vadu řízení spočívající v tom, že jednání před odvolacím soudem se dne 30. 3. 2016 konalo v nepřítomnosti žalobkyně i přes její včasnou a důvodnou žádost o odročení jednání, a tedy tvrdí-li, že řízení před odvolacím soudem trpí zmatečností uvedenou v ustanovení § 229 odst. 3 o. s. ř., k jejíž nápravě slouží žaloba pro zmatečnost; dovolací soud může k takové vadě přihlédnout, jen je-li dovolání přípustné (srov. § 242 odst. 3 větu druhou o. s. ř.)].

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 10. října 2017

JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/21-CDO-3404/2017-1)