# Nejvyšší soud, sp. zn. 21 Cdo 3287/2016

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 21 Cdo 3287/2016
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.3287.2016.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 2. 11. 2016
- Datum zveřejnění: 25. 1. 2017
- Klíčová slova: Přípustnost dovolání, Dovolací důvody
- Dotčené předpisy: § 241a odst. 1 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013; § 242 odst. 3 bod věta druhá o. s. ř. ve znění do 31.12.2013; § 243c odst. 1 bod věta první o. s. ř. ve znění do 31.12.2013

## Výrok

I. Dovolání V. B. se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

## Odůvodnění

Nejvyšší soud České republiky dovolání V. B. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30.10.2014, č.j. 24 Co 397/2013-418, podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31.12.2013 [(dále jen "o.s.ř."), který je třeba pro projednání dovolání a pro rozhodnutí o něm i v současné době použít, neboť řízení bylo zahájeno přede dnem 1.1.2014 (srov. Čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony)], odmítl, neboť v něm V. B. uplatnila jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř. (vytýká-li odvolacímu soudu, že se nevypořádal s její argumentací "přezkoumatelným způsobem", když "ignoroval odvolací argumentaci", a že dovozoval svou "vázanost důvody svého předchozího rozhodnutí", přičemž v případě této námitky dovolatelka přehlíží, že odvolací soud dospěl k závěru o své vázanosti výsledkem svého předchozího rozhodnutí ze dne 18.8.2011, č.j. 24 Co 294/2010-106, které nabylo právní moci, tedy zrušením rozhodnutí soudu prvního stupně o dědictví, nikoliv důvody tohoto rozhodnutí), a dále namítla vadu spočívající v tom, že "věc již byla pravomocně rozhodnuta", ke které však dovolací soud smí přihlédnout jen v případě přípustného dovolání (srov. § 242 odst. 3 věta druhá o.s.ř.), a proto dovolání trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat. V této souvislosti nemůže být důvodná ani námitka dovolatelky o porušení jejího ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces, neboť právo na spravedlivý proces nelze interpretovat tak, že by znamenalo právo na příznivé rozhodnutí ve věci.

Konečně ani v rozsahu, v němž V. B. zpochybnila posouzení "účinnosti doručení a právní moci" usnesení Okresního soudu Praha-východ ze dne 24.8.2005, č.j. 25 D 279/2005-31, a včasnosti odvolání proti tomuto usnesení soudu prvního stupně, není dovolání přípustné, neboť dovolatelka nebere náležitě v úvahu, že odvolací soud se v dovoláním napadeném usnesení posouzením této otázky nezabýval, neboť v projednávané věci již byla předmětem posouzení odvolacím soudem, a to v usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18.8.2011, č.j. 24 Co 294/2010-106, proti němuž tak tyto námitky směřují, a nejsou způsobilé zpochybnit závěr odvolacího soudu o tom, že, "nebyla-li V. B. platně zmocněna k úkonům při projednání dědictví, nemohla být v zastoupení platně uzavřena ani dohoda o vypořádání dědictví", a proto "zde není žádná dohoda dědiců", ani "žádný důvod pro rozhodování o schválení či neschválení dohody o vypořádání dědictví", na němž dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu spočívá.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 2. listopadu 2016

JUDr. Roman Fiala
předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/21-CDO-3287/2016-1)