# Nejvyšší soud, sp. zn. 21 Cdo 3092/2016

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 21 Cdo 3092/2016
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.3092.2016.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 1. 9. 2016
- Datum zveřejnění: 10. 11. 2016
- Klíčová slova: Přípustnost dovolání, Neplatnost právního úkonu, Vznik pracovního poměru, Zastoupení, Náklady řízení, Diskriminace
- Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř.; § 243c odst. 1 věta první o. s. ř.; § 30 předpisu č. 262/2006Sb.; § 132 o. s. ř.; § 80 o. s. ř.

## Výrok

I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.800 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Evy Zenklové, advokátky se sídlem v Praze 1 - Novém Městě, Vodičkova č. 791/39.

## Odůvodnění

Dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10.2.2016 č.j. 19 Co 397/2015-298 není přípustné podle ustanovení § 237 o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k možnosti postihnout neplatností pouze ty právní úkony (právní jednání), které jsou samy o sobě způsobilé přivodit následky v právních vztazích účastníků, nikoli však faktické úkony, kterými nemůže být založen právní vztah nebo právo (jakými jsou vnitřní akty řízení, které teprve vytvářejí předpoklady pro to, aby na jejich základě mohl být právní úkon zakládající pracovněprávní vztah - v daném případě jmenování ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů) srov. např. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18.10.2005 sp. zn. 21 Cdo 155/2005 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12.1.2004 sp. zn. 21 Cdo 1860/2003, k otázce rozdílu mezi výběrovým řízením na obsazení pracovního místa nejvhodnějším kandidátem a vyhlášením veřejné soutěže srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18.10.2005 sp. zn. 21 Cdo 155/2005, k otázce porušování práv a povinností vyplývajících z rovného zacházení nebo k diskriminaci zaměstnance srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18.12.2014 sp. zn. 21 Cdo 4429/2013, který byl uveřejněn pod č. 116 v časopise Soudní judikatura, roč. 2015, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24.3.2016 sp. zn. 21 Cdo 230/2015 a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11.11.2009 sp. zn. 21 Cdo 246/2008, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek roč. 2010, pod č. 108] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
V otázce účelně vynaložených nákladů na zastoupení advokátem z judikatury Ústavního i Nejvyššího soudu vyplývá, že je vždy třeba přihlédnout ke konkrétním okolnostem případu, neboť předmětem sporu může být právní problematika, která přímo nesouvisí s oblastí spravovanou účastníkem domáhajícím se náhrady nákladů právního zastoupení, případně se jedná o právní problematiku velmi specializovanou, obtížnou, dosud neřešenou, problematiku s mezinárodním prvkem, vyžadující znalosti cizího práva, eventuálně jazykové znalosti apod. V takových případech lze shledat postup účastníka, jenž zvolí pro své zastupování advokáta, který se případně na danou problematiku specializuje, za adekvátní. Při rozhodování o povinnosti k úhradě nákladů je však třeba specifické okolnosti případu vždy řádně odůvodnit (srov. např. nálezy Ústavního soudu ze dne 6. 5. 2010, sp. zn. II. ÚS 3246/09, ze dne 2. 3. 2010, sp. zn. IV. ÚS 3243/09, nebo ze dne 15. 12. 2011, sp. zn. I. ÚS 195/11). Problematiku neplatnosti pracovněprávních úkonů (jednání) lze považovat za specializovanou či obtížnou, odlišnou od běžné agendy žalované. Odvolací soud v dané věci prokázal a řádně zdůvodnil existenci zvláštních okolností vyžadujících zastoupení advokátem, které odůvodňují účelnost zastoupení advokátem.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věty druhé o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 1. září 2016

JUDr. Zdeněk Novotný
předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/21-CDO-3092/2016-1)