# Nejvyšší soud, sp. zn. 21 Cdo 3056/2007

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 21 Cdo 3056/2007
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2008:21.CDO.3056.2007.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 15. 7. 2008
- Datum zveřejnění: 31. 12. 2009
- Dotčené předpisy: § 237 odst. 3 předpisu č. 99/1963Sb.; § 241a odst. 2 písm. a) předpisu č. 99/1963Sb.; § 241a odst. 3 písm. a) předpisu č. 99/1963Sb.; § 243b odst. 5 písm. a) předpisu č. 99/1963Sb.; § 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.

## Výrok

I. Dovolání žalobce se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

## Odůvodnění

Dovolání žalobce proti výroku rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 2. 2007, č.j. 16 Co 178/2006-321, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 24. 10. 2005, č.j. 11 C 41/2001-229, ve věci samé (tj. ve výroku IV., jímž byla zamítnuta žaloba na zaplacení 549.715,- Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení), není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. (ve věci samé nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil) a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce - vzhledem k tomu, že v dovolání byly uplatněny (jak vyplývá z jeho obsahu - srov. § 41 odst. 2 o.s.ř.) dovolací důvody podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 o.s.ř. - zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. [srov. právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.6.2004, sp.zn. 21 Cdo 541/2004, které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, podle něhož k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst.3 o.s.ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto, a obdobně též právní názor vyjádřený v usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněném pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006].

I když žalobce v dovolání uvedl, že uplatňuje - vedle dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. - dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., rozsudek odvolacího soudu ve věci samé zásadní právní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř nemá. Z obsahu samotného dovolání (z vylíčení důvodů dovolání) vyplývá, že žalobce - kromě námitky, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (spočívající podle žalobce v tom, že "nebyl dostatečně poučen ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. o svém břemenu tvrzení a břemenu důkazním v tom směru, kdy měl tvrdit a ke svým tvrzením navrhnout důkazy o skutečnostech zakládajících alespoň částečný nárok na náhradu škody z důvodu objektivně existující nemoci z povolání", a že "mělo být znalecky zkoumáno, v jaké míře se na snížení jeho pracovního potenciálu podílela nemoc z povolání a v jaké míře se podílela obecná onemocnění s upřesněním, pro jaké práce byl omezen v důsledku nemoci z povolání a pro jaké práce v důsledku obecných onemocnění") - odvolacímu soudu vytýká nesprávný závěr o tom, že "není dána příčinná souvislost mezi škodou a nemocí z povolání, neboť vedle nemoci z povolání trpěl žalobce též souborem obecných chorob", že se "nezaobíral otázkou vzájemné relace mezi škodou způsobenou obecnými onemocněními a škodou způsobenou v důsledku nemoci z povolání" a že "vychází zejména z revizního znaleckého posudku ze dne 20. 11. 2006 vypracovaného na základě rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě MUDr. Z. N.", s jehož závěry nesouhlasí. Uvedenými námitkami však žalobce podrobuje kritice skutková zjištění, z nichž rozsudek odvolacího soudu (a soudu prvního stupně) vychází [skutkový závěr soudů o tom, že není dána příčinná souvislost mezi škodou, která žalobci vzniká tím, že není schopen výkonu původní práce zemědělského dělníka (ošetřovatele skotu a traktoristy), a kterou žalobce uplatňuje jako náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti v žalované výši, a u něj zjištěnou nemocí z povolání (chronickou radiální epikondylitidou pažní kosti vpravo)], což platí i pro nesouhlas žalobce s tím, jak soudy hodnotily provedené důkazy (zejména znalecký posudek z oboru zdravotnictví MUDr. Z. N., ale i další odborná vyšetření a znalecké posudky MUDr. K. P. a MUDr. J. R., jejichž závěry se shodují), a předestírá vlastní skutkové závěry (zejména, že "obecné onemocnění páteře se vůbec nemohlo spolupodílet na škodě"). Protože soud každý procesní úkon účastníka řízení (tedy i vymezení dovolacího důvodu) posuzuje podle jeho obsahu, i když byl nesprávně označen (srov. § 41 odst. 2 o.s.ř.), nepředstavují uvedené námitky žalobce uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., ale dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. a § 241a odst. 3 o.s.ř.; skutečnost, že řízení je případně postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozsudek odvolacího soudu eventuálně vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, však nezakládá - jak výše uvedeno - přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.

Protože dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud České republiky je - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst.5 věty první, § 224 odst.1 a § 151 odst.1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 15. července 2008

JUDr. Mojmír Putna, v. r.

předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/21-CDO-3056/2007-1)