# Nejvyšší soud, sp. zn. 21 Cdo 291/2015

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 21 Cdo 291/2015
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2015:21.CDO.291.2015.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 25. 3. 2015
- Datum zveřejnění: 20. 5. 2015
- Dotčené předpisy: § 243c odst. 1 věta první, § 237, § 241a odst. 1 o. s. ř.; § 56 odst. 1 písm. b) předpisu č. 262/2006Sb.

## Výrok

I. Dovolání žalovaného se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.388,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Daniela Siwyho, advokáta se sídlem v Českém Těšíně, Hlavní třída č. 87/2.

## Odůvodnění

Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 5. 2014, č. j. 20 Co 187/2014-76, není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [pro uplatnění důvodu k okamžitému zrušení pracovního poměru pro nevyplacení mzdy (platu) nebo její části není rozhodné, ke kterému dni zaměstnavatel určil (nebo byl sjednán) pravidelný termín výplaty mzdy (platu), neboť možnost okamžitého zrušení pracovního poměru váže § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce výlučně na uplynutí stanovené lhůty od splatnosti mzdy (platu) ve smyslu ustanovení § 141 odst. 1 zákoníku práce; počátek běhu patnáctidenní lhůty uvedené v ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce se bude vždy odvíjet ode dne následujícího po uplynutí posledního dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, ve kterém zaměstnanci vzniklo právo na mzdu nebo plat (jejich část), srov. právní názor vyslovený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 12. 10. 2010, sp. zn. 21 Cdo 2242/2009, který byl uveřejněn pod č. 102 v časopise Soudní judikatura, roč. 2011] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

V části, v níž dovolatel uplatnil jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. (zpochybňuje-li skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující, nesouhlasí-li s tím, ke kterým důkazům odvolací soud přihlížel a jak tyto důkazy hodnotil, a předestírá-li opačné skutkové závěry, na nichž buduje své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci) dovolání trpí nedostatkem, pro který nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. března 2015

JUDr. Mojmír Putna

předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/21-CDO-291/2015-1)