# Nejvyšší soud, sp. zn. 21 Cdo 2879/2015

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 21 Cdo 2879/2015
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2015:21.CDO.2879.2015.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 2. 9. 2015
- Datum zveřejnění: 11. 11. 2015
- Klíčová slova: Přípustnost dovolání, Pracovněprávní vztahy, Okamžité zrušení pracovního poměru, Výpověď z pracovního poměru, Neplatnost právního úkonu
- Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř.; § 243c odst. 1 věta první o. s. ř.; § 52 předpisu č. 262/2006Sb.; § 55 odst. 1 předpisu č. 262/2006Sb.; § 56 odst. 1 předpisu č. 262/2006Sb.

## Výrok

I. Dovolání žalované se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.421,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Alicje Klimešové, advokátky se sídlem v Havířově-Městě, Horní č. 1433/2a.

## Odůvodnění

Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28.1.2015 č.j. 16 Co 2/2015-147 není přípustné podle ustanovení § 237 o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [pro posouzení, že vedle fikce výpovědního důvodu po odvolání z funkce úředníka, lze pracovní poměr ukončit též výpovědí z důvodu uvedeného v ustanovení § 52 zák. práce nebo okamžitým zrušením pracovního poměru z důvodu uvedeného v ustanovení § 55 odst. 1 nebo § 56 odst. 1, aniž by v posléze uvedených případech musel být úředník odvolán z funkce nebo se jí musel vzdát srov. obdobně rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 3016/2005 uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek roč. 2007 pod č. 42, k otázce umožnění pokračovat v práci přidělováním práce podle pracovní smlouvy srov. stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 4/2004, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek roč. 2004, pod č. 85/III, pro posouzení, že, byl-li takto se zaměstnancem neplatně zrušen pracovní poměr a zaměstnanec trvá na dalším zaměstnávání, je mu zaměstnavatel povinen poskytnout náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku srov. například právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 700/2001, uveřejněném v časopise Soudní judikatura roč. 2002, pod č. 67, k otázce podmínek, za nichž dochází ke konkludentnímu projevu vůle srov. rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1299/2004 nebo 21 Cdo 1688/2010, k otázce dobrých mravů pak rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 992/99 uveřejněný v časopise Soudní judikatura roč. 2000, pod č. 126, nebo odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16.12.2010 sp. zn. 21 Cdo 1037/2009, či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 176/2013] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 2. září 2015

JUDr. Zdeněk Novotný
předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/21-CDO-2879/2015-1)