# Nejvyšší soud, sp. zn. 21 Cdo 2862/2018

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 21 Cdo 2862/2018
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2018:21.CDO.2862.2018.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 27. 9. 2018
- Datum zveřejnění: 19. 12. 2018
- Klíčová slova: Přípustnost dovolání
- Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013

## Výrok

I. Dovolání žalovaných 1) - 3) se odmítá.
II. Žalovaní 1), 2) a 3) jsou povinni zaplatit žalobcům společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení 2 800 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jiřího Vlasáka, advokáta se sídlem v Plzni, nám. Republiky č. 2/2.

## Odůvodnění

Dovolání žalovaných 1) - 3) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 4. 2017 č. j. 16 Co 41/2017-158 není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2016 sp. zn. 21 Cdo 804/2015, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2016 sp. zn. 21 Cdo 5066/2015, v němž byl přijat právní závěr, že rozhodčí nález, který byl vydán rozhodcem, jenž k tomu nebyl oprávněn, neboť k jeho určení došlo v rozporu se zákonem, nemůže být (není) od počátku materiálně a formálně vykonatelný a nesplňuje tedy podmínky § 36 odst. 1 zákona o veřejných dražbách, neboť vymáhaná pohledávka nebyla (ve skutečnosti) dražebnímu věřiteli přiznána vykonatelným rozhodčím nálezem; skutečnost, že ve lhůtě stanovené zákonem nebyla podána žaloba na zrušení rozhodčího nálezu, na tomto závěru nemůže nic změnit; k otázce zneužití práv srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2000 sp. zn. 21 Cdo 992/99, uveřejněný pod č. 126 v časopise Soudní judikatura, roč. 2000, ze kterého vyplývá, že za zneužití práva ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 občanského zákoníku lze považovat takové jednání, jehož cílem není dosažení účelu a smyslu sledovaného právní normou, nýbrž které je v rozporu s ustálenými dobrými mravy vedeno přímým úmyslem způsobit jinému účastníku újmu] a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaných 1) - 3) podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/21-CDO-2862/2018-1)