# Nejvyšší soud, sp. zn. 21 Cdo 2732/2016

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 21 Cdo 2732/2016
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.2732.2016.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 17. 8. 2016
- Datum zveřejnění: 27. 10. 2016
- Dotčené předpisy: § 243c odst. 1 věta první o. s. ř.; § 241a odst. 1 a 2 o. s. ř.

## Výrok

I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.800,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Leopolda Trdého, advokáta se sídlem v Praze 8, náměstí Dr. Václava Holého č. 1056/15.

## Odůvodnění

Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 11. 2015, č. j. 11 Co 647/2014-787, podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť jednak neobsahuje způsobilé vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. [podle ustálené judikatury dovolacího soudu, může-li být dovolání přípustné jen podle ustanovení § 237 o. s. ř. - tak jako tomu je v posuzovaném případě - je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části), aniž by bylo z dovolání zřejmé, který z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených alternativně v tomto ustanovení je podle mínění dovolatele splněn; takovým vymezením není sdělení dovolatele, že "rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem spočívá na nesprávném posouzení věci" a že "se domnívá, že splňuje podmínky přípustnosti dovolání" (srov. například odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)], a jednak v něm byl uplatněn jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. [dovolatel zpochybňuje skutková zjištění, na nichž odvolací soud založil svůj právní závěr o tom, že okamžité zrušené pracovního poměru dané žalobci dopisem žalovaného ze dne 23. 8. 1999 je platné, a namítá nesprávné hodnocení důkazů odvolacím soudem, přičemž předestírá vlastní skutkové závěry, když opakovaně tvrdí, že se jednání vytýkaného mu v okamžitém zrušení pracovního poměru nedopustil, neboť"žádné (vytýkané) interní (vnitřní) předpisy žalovaného, o kterých se zmiňuje v listině ze dne 23. 8. 1999, pojednávající o okamžitém zrušení pracovního poměru, neporušil", na nichž pak buduje svůj vlastní a od odvolacího soudu odlišný právní závěr o neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru; namítá také vadu řízení, kterou spatřuje v tom, že soudy "neprojednaly obě vyjádření RSM" (odkazuje na listiny ze dne 14. 5. 1999 a ze dne 22. 6. 1999) a že se "nevyjádřily k jejich obsahu ani neuvedly, proč je pro posouzení překročení žalobcem neuvedly"], a v dovolacím řízení nelze pro tyto nedostatky pokračovat.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. srpna 2016

JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/21-CDO-2732/2016-1)