# Nejvyšší soud, sp. zn. 21 Cdo 2680/2016

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 21 Cdo 2680/2016
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.2680.2016.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 17. 8. 2016
- Datum zveřejnění: 20. 10. 2016
- Klíčová slova: Okamžité zrušení pracovního poměru
- Dotčené předpisy: § 243c odst. 1 věta první o. s. ř.; § 237 o. s. ř.; § 241a odst. 1 o. s. ř.

## Výrok

I. Dovolání žalovaného se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

## Odůvodnění

Dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 10. 2015, č. j. 35 Co 189/2009-487, ve spojení s usnesením ze dne 22. 10. 2015, č. j. 35 Co 189/2009-491 a usnesením ze dne 24. 11. 2015, č. j. 35 Co 189/2009-497, není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu se závazným právním názorem dovolacího soudu, který byl - přímo v této věci - vyjádřen v předchozím rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2015, č. j. 21 Cdo 1424/2014-461 (§ 243g odst. 1 část věty první za středníkem, § 226 odst. 1 o. s. ř.), a s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [srov. právní názor vyjádřený v rozsudku býv. Nejvyššího soudu ČSR ze dne 30. 3. 1979, sp. zn. 5 Cz 12/79, uveřejněném pod č. 31/1980 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2006, sp. zn. 21 Cdo 2779/2005, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2012, sp. zn. 21 Cdo 3805/2010, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2010, sp. zn. 21 Cdo 266/2009, uveřejněný pod č. 85/2011 v časopise Soudní judikatura] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
V části, v níž dovolatel uplatnil jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. (zpochybňuje-li skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující, vznáší-li výhrady proti hodnocení důkazů odvolacím soudem a předestírá-li opačné skutkové závěry, na nichž buduje své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci), dovolání trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 17. srpna 2016

JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/21-CDO-2680/2016-1)