# Nejvyšší soud, sp. zn. 21 Cdo 2408/2016

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 21 Cdo 2408/2016
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.2408.2016.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 26. 7. 2016
- Datum zveřejnění: 27. 9. 2016
- Klíčová slova: Přípustnost dovolání, Pracovní poměr, Zkušební doba, Skončení pracovního poměru, Dobré mravy
- Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř.; § 243c odst. 1 věta první o. s. ř.; § 72 předpisu č. 262/2006Sb.; § 35 předpisu č. 262/2006Sb.; § 66 předpisu č. 262/2006Sb.

## Výrok

I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

## Odůvodnění

Dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10.2.2016 č.j. 23 Co 19/2016-79 není přípustné podle ustanovení § 237 o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (k otázce výkonu práv a povinností vyplývajících z pracovněprávních vztahů v rozporu s dobrými mravy srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. června 2000, sp. zn. 21 Cdo 992/99, který byl uveřejněn pod č. 126/2000 v časopise Soudní judikatura, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. června 2015, sp. zn. 21 Cdo 2388/2014 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19.8.2014 sp. zn. 21 Cdo 2305/2013, z jejichž odůvodnění vyplývá, že za výkon práva v rozporu s dobrými mravy lze považovat pouze takové jednání, jehož cílem není dosažení účelu a smyslu sledovaného právní normou, nýbrž které je v rozporu s ustálenými dobrými mravy vedeno přímým úmyslem způsobit jinému účastníku újmu; k otázce zavinění ve formě úmyslu srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5.2.2004 sp. zn. 21 Cdo 1059/2003) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

Dovozuje-li žalobce, že jednání žalovaného není v souladu s dobrými mravy, vychází též z jiných skutkových okolností, než jaké byly soudy zjištěny. Tímto postupem žalobce nezpochybňuje právní posouzení věci; ve skutečnosti tím napadá skutková zjištění soudů a uplatňuje tak proti rozsudku odvolacího soudu jiný dovolací důvod, než jaký je uveden v ustanovení § 241a odst.1 o.s.ř.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 26. července 2016

JUDr. Zdeněk Novotný
předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/21-CDO-2408/2016-1)