# Nejvyšší soud, sp. zn. 21 Cdo 2401/2015

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 21 Cdo 2401/2015
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2015:21.CDO.2401.2015.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 26. 8. 2015
- Datum zveřejnění: 11. 11. 2015
- Dotčené předpisy: § 243c odst. 1 věta první, § 241a odst. 1 a 2 o. s. ř.

## Výrok

I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

## Odůvodnění

Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 2. 2015, č. j. 20 Co 624/2012-208, Nejvyšší soud České republiky podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť neobsahuje způsobilé vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. [dovolatel toliko odkázal na ustanovení "§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.", tedy na již zrušenou právní úpravu přípustnosti dovolání účinnou do 31. 12. 2012, aniž by vůbec vylíčil, proč považuje dovolání za přípustné z hledisek uvedených v ustanovení § 237 o. s. ř.; podle ustálené judikatury dovolacího soudu může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř., či jeho části (srov. například odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna. 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013, uveřejněné pod č. 116/2014 v časopise Soudní judikatura, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek]; v dovolacím řízení proto nelze pokračovat.

Kromě toho byl v dovolání uplatněn jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. [dovolatel zpochybňuje skutková zjištění, z nichž rozsudek odvolacího soudu vychází, nesouhlasí s tím, ke kterým důkazům odvolací soud přihlížel a jak provedené důkazy hodnotil, předestírá vlastní skutkové závěry, na nichž pak buduje své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci o opodstatněnosti uplatněného nároku na náhradu škody]; také pro tento nedostatek nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Namítá-li dovolatel, že odvolací soud při svém rozhodování nepřihlédl k právnímu názoru Nejvyššího soudu, který je vysloven v rozsudku ze dne 26. 8. 2014, č. j. 21 Cdo 1174/2013-191, a že rozhodl stejně jako v rozsudku ze dne 11. 12. 2012, č. j. 20 Co 624/2012-170, pak přehlíží, že odvolací soud se otázkou "funkčnosti vysílaček" - v souladu se závazným právním názorem dovolacího soudu uvedeným v jeho zrušovacím rozsudku ze dne 26. 8. 2014, č. j. 21 Cdo 1174/2013-191 - znovu zabýval a že dospěl k závěru, že "otázka, zda vysílačky těsně před vykolejením fungovaly či nikoliv, není pro rozhodnutí podstatná", přičemž tento svůj závěr zdůvodnil.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. srpna 2015

JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/21-CDO-2401/2015-1)