# Nejvyšší soud, sp. zn. 21 Cdo 2334/2011 - Soud: Nejvyšší soud - Spisová značka: 21 Cdo 2334/2011 - ECLI: ECLI:CZ:NS:2012:21.CDO.2334.2011.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 13. 9. 2012 - Datum zveřejnění: 3. 10. 2012 - Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. b, c) o. s. ř.; § 237 odst. 3 o. s. ř.; § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.; § 241a odst. 3 o. s. ř.; § 243b odst. 5 věta první o. s. ř.; § 218 písm. c) o. s. ř. ## Výrok I. Dovolání žalobce se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.610,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Petra Kotrlíka, advokáta se sídlem v Praze 1, Jungmannova č. 31. ## Odůvodnění Dovolání žalobce proti výroku rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 14. 10. 2010, č. j. 22 Co 297/2010-426, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu ve Svitavách ze dne 9. 3. 2010, č. j. 4 C 13/2004-374, ve věci samé [ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru provedeného přípisem žalované ze dne 29. 8. 2002] není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. [soud prvního stupně v rozsudku ze dne 9. 3. 2010, č. j. 4 C 13/2004-374, rozhodl stejně jako ve svém předchozím rozsudku ze dne 10. 10. 2008, č. j. 4 C 13/2004-164, který byl zrušen usnesením Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 9. 6. 2009, č. j. 22 Co 8/2009-203 (v obou případech žalobu zamítl)] a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť žalobce ve svém dovolání - jak vyplývá z jeho obsahu (srov. § 41 odst. 2 o. s. ř.) - uplatnil dovolací důvody podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 o. s. ř. (nesouhlasí s hodnocením provedených důkazů vztahujících se k posouzení otázky, zda ze strany žalobce došlo ke zvlášť hrubému porušení pracovní kázně); k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se však při posuzování přípustnosti dovolání nepřihlíží (srov. § 237 odst. 3 větu za středníkem o. s. ř.). I když dovolatel uvádí, že uplatňuje také dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. [za otázku zásadního právního významu považuje, "zda jednání, které je mu žalovanou kladeno za vinu a je vymezeno v bodech 2) a 3) listiny o okamžitém zrušení pracovního poměru ze dne 29. srpna 2002, i kdyby ve skutečnosti nastalo (což však žalobce sporuje), lze skutečně, vzhledem ke všem okolnostem případu, považovat za porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem"], z obsahu samotného dovolání (z vylíčení důvodů dovolání) je zřejmé, že nesouhlasí se skutkovými zjištěními, z nichž odvolací soud (i soud prvního stupně) vychází (že "žalobce nerespektoval zákaz spolupráce s panem M. O." a že "nebránil úniku informací týkajících se žalované, včetně obchodního tajemství"). Podstatou všech jeho námitek je nesouhlas s tím, jak soudy obou stupňů hodnotily provedené důkazy. Na rozdíl od skutkového zjištění soudů v dovolání předestírá vlastní skutkové závěry (zejména, že "následná komunikace a spolupráce s panem M. O. měla za účel jen předání práce pana M. O. ostatním pracovníkům obchodního oddělení a minimalizování ztrát spojených s jeho odchodem od žalované" a že "vedoucí pracovník nemá možnost učinit žádné účinné preventivní opatření, kterým by došlo k zabránění elektronické pošty ze strany jeho podřízených třetím osobám" - přehlíží přitom, že soudy vycházely z toho, že přes pokyn předsedy představenstva nespolupracovat s panem M. O., žalobce tuto spolupráci povolil), na nichž pak buduje své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci [že nebyl naplněn důvod okamžitého zrušení pracovního poměru podle ustanovení § 53 odst. 1 písm. b) zák. práce]. Tím, že na odlišných skutkových závěrech buduje odlišný právní názor na věc, nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, ale skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující. Námitky dovolatele v tomto směru tedy nepředstavují uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., ale dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. Přípustnost dovolání nemůže založit ani tvrzení dovolatele, že v řízení byly použity "nezákonně získané důkazy, kterými jsou jednotlivé zprávy zasílané elektronickou poštou". Jak vyplývá z obsahu spisu, skutečnost, že i přes pokyn předsedy představenstva nespolupracovat s panem M. O. žalobce a jeho podřízení s panem M. O. "komunikovali", žádný z účastníků (ani žalobce) od počátku řízení nezpochybňoval. Proto pro správnost tohoto zjištění nemá žádný význam, zda a jak žalovaná tuto skutečnost zjistila. Protože dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud České republiky je - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl. V dovolacím řízení vznikly žalované náklady, které spočívají v odměně za zastupování advokátem ve výši 1.875,- Kč [srov. § 7 písm. c), § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15, § 16 odst. 1 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb., č. 110/2004 Sb., č. 617/2004 Sb., č. 277/2006 Sb. a Čl. II 64/2012 Sb.] a v paušální částce náhrad výdajů ve výši 300,- Kč (srov. § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb. a č. 276/2006 Sb., celkem ve výši 2.175,- Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce žalované JUDr. Petr Kotrlík osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží k nákladům řízení, které žalované za dovolacího řízení vznikly, vedle odměny za zastupování advokátem a paušální částky náhrad výdajů rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty určená z odměny za zastupování, z náhrad a z jejích hotových výdajů (srov. § 137 odst. 1 a 3 a § 151 odst. 2 větu druhou o. s. ř.) podle sazby daně z přidané hodnoty [20% - srov. § 47 odst. 1 písm. a]) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty], tedy částka 435,- Kč. Protože dovolání žalobce bylo odmítnuto, dovolací soud mu podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. uložil, aby tyto náklady žalované nahradil. Žalobce je povinen náhradu nákladů řízení v celkové výši 2.610,- Kč zaplatit k rukám advokáta, který žalovanou v tomto řízení zastupoval (§149 odst. 1 o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 13. září 2012 JUDr. Mojmír Putna, v. r. předseda senátu --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/21-CDO-2334/2011-1)