# Nejvyšší soud, sp. zn. 21 Cdo 2195/2005

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 21 Cdo 2195/2005
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2006:21.CDO.2195.2005.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 10. 8. 2006
- Datum zveřejnění: 31. 12. 2009
- Dotčené předpisy: § 53 odst. 1 písm. b) předpisu č. 65/1965Sb.; § 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.; § 237 odst. 3 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.; § 241a odst. 3 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.; § 241a odst. 4 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.; § 243b odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.; § 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.

## Výrok

I. Dovolání žalobce se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

## Odůvodnění

Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 5. 2005, č.j. 16 Co 92/2005-65, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Přerově ze dne 1. 12. 2004, č.j. 12 C 168/2004-45, ve věci samé, není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil) a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o.s.ř.) - odvolací soud posoudil otázku vymezení hypotézy ustanovení § 53 odst. 1 písm. b) zák. práce konformně s ustálenou judikaturou soudů (srov. např. dovolatelem citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 1. 2000, sp. zn. 21 Cdo 1228/99, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2001, pod pořadovým číslem 21); v rozporu s tam uvedenými východisky by bylo, kdyby bylo soudu určeno - jak se domnívá dovolatel - která hlediska (bez možnosti sám hypotézu vymezit) a do jaké míry má posoudit.

Způsobilým podkladem pro závěr o zásadním významu rozsudku odvolacího soudu po právní stránce nemůže být ani dovolatelova kritika rozsudku odvolacího soudu z pohledu dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., neboť na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností, uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) nebo ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004).

Protože dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud České republiky je - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť žalobce nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých nákladů právo a žalované v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 10. srpna 2006

JUDr. Mojmír Putna, v.r.

předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/21-CDO-2195/2005-1)