# Nejvyšší soud, sp. zn. 21 Cdo 1682/2009

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 21 Cdo 1682/2009
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2010:21.CDO.1682.2009.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 28. 5. 2010
- Datum zveřejnění: 29. 6. 2010
- Klíčová slova: Plná moc, Vklad do katastru nemovitostí
- Dotčené předpisy: § 4 odst. 4 písm. b) předpisu č. 265/1992Sb.; § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; § 243b odst. 5 věta první o. s. ř.

## Výrok

I. Dovolání žalobců se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

## Odůvodnění

Dovolání žalobců proti výroku I. rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25.9.2008, č.j. 11 Cmo 111/2008-55, kterým byl potvrzen rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 7.1.2008, č.j. 36 C 95/2007-37, ve věci samé, není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád [ve znění účinném do 30.6.2009 (dále jen "o.s.ř."), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1.7.2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a další související zákony)] a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je z hlediska právního posouzení v souladu s ustálenou judikaturou soudů (srov. zejména rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 7.11.1997, sp. zn. 11 Cmo 245/97, publikovaný v časopise Soudní rozhledy pod č. 3, ročník 1998; Stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.6.2000, sp. zn. Cpjn 38/98, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR pod č. 44, ročník 2000; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.7.2004, sp. zn. 26 Cdo 2335/2003, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR pod č. 3088, ročník 2005; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.3.2007, sp. zn. 32 Odo 138/2005, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR pod č. 5152, ročník 2008 a publikovaný v časopise Soudní rozhledy pod č. 5, ročník 2008) a nemá tedy po právní stránce zásadní význam.

Dovolání žalobců není přípustné ani v části výslovně směřující proti "nákladovému" výroku II. rozsudku odvolacího soudu (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31.1.2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, publikované v časopise Soudní judikatura pod č. 88, ročník 2002 a uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4, ročník 2003).

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobců - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť dovolatelé s ohledem na výsledek řízení nemají na náhradu svých nákladů právo a Mgr. J. S. v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. května 2010

JUDr. Roman Fiala, v. r.
předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/21-CDO-1682/2009-1)