# Nejvyšší soud, sp. zn. 21 Cdo 1549/2016

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 21 Cdo 1549/2016
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.1549.2016.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 25. 5. 2016
- Datum zveřejnění: 25. 7. 2016
- Klíčová slova: Přípustnost dovolání, Pracovněprávní vztahy, Pracovní úraz, Náhrada škody zaměstnavatelem, Bolestné, Ztížení společenského uplatnění, Promlčení, Dobré mravy, Dokazování
- Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř.; § 243c odst. 1 věta první o. s. ř.; § 366 odst. 1 předpisu č. 262/2006Sb.; § 369 odst. 1 předpisu č. 262/2006Sb.; § 380 odst. 1 předpisu č. 262/2006Sb.; § 157 odst. 2 o. s. ř.

## Výrok

Dovolání žalobce se odmítá.

## Odůvodnění

Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 11.11.2015 č.j. 61 Co 325/2015-291 není přípustné podle ustanovení § 237 o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (k předpokladům odpovědnosti za škodu a k běhu promlčecí lhůty srov. například rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23.5.2003 sp. zn. 21 Cdo 2308/2002, který byl uveřejněn v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. C 1932, sv. 25, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18.10.2005 sp. zn. 21 Cdo 2877/2004 uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod č. 52, roč. 2006, nebo rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7.7.2011 sp. zn. 21 Cdo 752/2010 uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 153, roč. 2011, k otázce, kdy je možné zdravotní stav považovat za ustálený srov. také například rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 10.8.2010 sp. zn. 21 Cdo 149/2009, k tvrzení, že námitka promlčení je v rozporu s dobrými mravy srov. např. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 22.8.2002 sp.zn. 25 Cdo 1839/2000, který byl uveřejněn pod č. 59 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21.4.2010 sp. zn. 21 Cdo 740/2009 či usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.4.2011 sp. zn. 21 Cdo 1420/2010 a k otázce oprávnění soudu posoudit důkazní návrhy a rozhodnout o tom, které z těchto důkazů provede srov. např. usnesení býv. Nejvyššího soudu ze dne 31.1.1972 sp. zn. 6 Cz 344/71, publikované ve Sborníku stanovisek IV, str. 1084-1085 a nález Ústavního soudu ČR ze dne 3.11.1994 sp. zn. III. ÚS 150/93, publikovaný ve sv. 2 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 49, či nález ze dne 6.12.1995 sp. zn. II. ÚS 56/95, publikovaný tamtéž ve sv. 4, pod č. 80) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

V části, v níž žalobce v dovolání uplatnil jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř. (nesouhlasí-li s hodnocením důkazů, na nichž odvolací soud založil svůj závěr o tom, že uplatněný nárok na bolestné je promlčený, neboť jej žalobce neuplatnil ve dvouleté promlčecí lhůtě odvíjející se ode dne 23.11.2011, kdy byla žalobci ukončena jeho pracovní neschopnost a léčebný proces v souvislosti s pracovním úrazem byl ukončen), dovolání trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.

Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§ 243b, § 151 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 25. května 2016

JUDr. Zdeněk Novotný
předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/21-CDO-1549/2016-1)