# Nejvyšší soud, sp. zn. 21 Cdo 1489/2018

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 21 Cdo 1489/2018
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2018:21.CDO.1489.2018.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 21. 8. 2018
- Datum zveřejnění: 19. 11. 2018
- Klíčová slova: Vydědění, Dovolací důvody
- Dotčené předpisy: § 369a odst. 1 písm. b) předpisu č. 40/1964Sb. ve znění do 31.12.2013; § 241a odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb. ve znění do 29.09.2017

## Výrok

I. Dovolání žalované se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.388 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Zdeňka Stejskala, advokáta se sídlem v Praze 3, nám. Jiřího z Poděbrad č. 18.

## Odůvodnění

Dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11.9.2017, č. j. 68 Co 53/2017-171, není podle ustanovení § 237 o.s.ř. přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je z hlediska závěru o nedůvodnosti vydědění žalobce zůstavitelkou J. H., zemřelou dne 20.5.2011, podle ustanovení § 369a odst. 1 písm. b) zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (ve znění účinném do 31.12.2013; srov. § 3069 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník) v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9.8.1996, sp. zn. 6 Co 10/96, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 23, ročník 1998; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.9.1997, sp. zn. 2 Cdon 86/97, publikovaný v časopise Soudní judikatura pod č. 21, ročník 1998; usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 18.10.2007, sp. zn. 21 Cdo 403/2007; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 11.7.2013, sp. zn. 21 Cdo 2447/2012), a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Pokud dovolatelka v dovolání vznáší také výhrady ke správnosti a úplnosti skutkových zjištění, které byly pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující, a proti hodnocení důkazů odvolacím soudem (zejména výpověďmi svědků),
a činí-li z výsledků dokazování odlišná skutková zjištění, než odvolací soud, a z nich dovozuje vlastní (odlišný) právní názor na věc, uplatnila tím jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. (ve znění účinném do 29.9.2017); dovolání tak trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. (ve znění účinném do 29.9.2017) odmítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst 3 věta druhá o. s. ř.).

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/21-CDO-1489/2018-1)