# Nejvyšší soud, sp. zn. 21 Cdo 1395/2016

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 21 Cdo 1395/2016
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.1395.2016.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 11. 5. 2016
- Datum zveřejnění: 11. 7. 2016
- Klíčová slova: Pracovněprávní vztahy, Okamžité zrušení pracovního poměru, Odstupné, Mzda (a jiné obdobné příjmy), Dobré mravy, Přípustnost dovolání
- Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř.; § 243c odst. 1 věta první o. s. ř.; § 56 odst. 1 písm. b) předpisu č. 262/2006Sb.

## Výrok

I. Dovolání žalované se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.892,55 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Marie Jansové, advokátky se sídlem v Olomouci, Ostružnická č. 331/18.

## Odůvodnění

Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24.11.2015 č. j. 16 Co 162/2015-331 není přípustné podle ustanovení § 237 o.s.ř., neboť v něm byl uplatněn jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. (žalovaná zpochybňuje skutková zjištění, z nichž rozsudek odvolacího soudu vychází, podstatou jejích námitek je nesouhlas s tím, ke kterým důkazům odvolací soud přihlížel a jak provedené důkazy hodnotil, a z toho vyplývajícím skutkovým závěrem, že mzda žalobkyně byla stanovena smluvně, tedy dohodou mezi účastníky, a předestírá vlastní skutkové závěry, že mzda byla stanovena jednostranným úkonem, na nichž pak buduje své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci), a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat.

Namítá-li dovolatelka, že jednání žalobkyně je v rozporu s dobrými mravy, dovolání žalované ani zde není přípustné podle ustanovení § 237 o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (k otázce výkonu práv a povinností vyplývajících z pracovněprávních vztahů v rozporu s dobrými mravy srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28.6.2000 sp. zn. 21 Cdo 992/99, který byl uveřejněn v časopise Soudní judikatura roč. 2000, pod č. 126, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24.6.2015 sp. zn. 21 Cdo 2388/2014, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17.4.2014 sp. zn. 21 Cdo 2413/2013 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19.8.2014 sp. zn. 21 Cdo 2305/2013, z jejichž odůvodnění vyplývá, že za výkon práva v rozporu s dobrými mravy lze považovat pouze takové jednání, jehož cílem není dosažení účelu a smyslu sledovaného právní normou, nýbrž které je v rozporu s ustálenými dobrými mravy vedeno přímým úmyslem způsobit jinému účastníku újmu) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

Dovozuje-li žalovaná, že žalobkyně svým jednáním měla dodatek k pracovní smlouvě "do složky nezaložit či jej z této složky neoprávněně vyjmout", vychází z jiných skutkových okolností, než jaké byly soudy zjištěny. Tímto postupem žalovaná nezpochybňuje právní posouzení věci; ve skutečnosti tím napadá skutková zjištění soudů a uplatňuje tak proti rozsudku odvolacího soudu jiný dovolací důvod, než jaký je uveden v ustanovení § 241a odst.1 o.s.ř.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 11. května 2016
JUDr. Zdeněk Novotný
předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/21-CDO-1395/2016-1)