# Nejvyšší soud, sp. zn. 21 Cdo 1379/2011 - Soud: Nejvyšší soud - Spisová značka: 21 Cdo 1379/2011 - ECLI: ECLI:CZ:NS:2012:21.CDO.1379.2011.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 21. 3. 2012 - Datum zveřejnění: 27. 3. 2012 - Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; § 237 odst. 3 o. s. ř.; § 243b odst. 5 věta první o. s. ř.; § 218 písm. c) o. s. ř.; § 243c odst. 1 o. s. ř.; § 104 odst. 1 věta první o. s. ř. ## Výrok I. Řízení o dovolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 18. ledna 2010, č. j. 7 C 19/2009-106, se zastavuje. II. Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. října 2010, č. j. 25 Co 264/2010-126, se odmítá. ## Odůvodnění Řízení o dovolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 18. 1. 2010, č. j. 7 C 19/2009-106, Nejvyšší soud České republiky pro nedostatek funkční příslušnosti podle ustanovení § 243c odst. 1, § 104 odst. 1 věty první o. s. ř. zastavil (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod č. 47 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003). Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 10. 2010, č. j. 25 Co 264/2010-126, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 18. 1. 2010, č. j. 7 C 19/2009-106, ve výroku II., jímž byla zamítnuta žaloba (podaná z titulu náhrady mzdy z neplatného rozvázání pracovního poměru podle ustanovení § 61 odst. 1 zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, účinného do 31. 12. 2006 - dále "zák. práce") "ve zbývajícím rozsahu, v němž se žalobce proti žalovanému domáhá zaplacení náhrady mzdy ve výši průměrného výdělku za dobu od 1. 10. 2004 do 11. 7. 2007", není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil) a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. Právní otázku vzniku nároku na náhradu mzdy při neplatném rozvázání pracovního poměru ve smyslu ustanovení § 61 odst. 1 zák. práce v případě zaměstnance, kterému byl po neplatném rozvázání pracovního poměru sjednaného na dobu neurčitou na jeho žádost přiznán starobní důchod, posoudil odvolací soud tak, že nárok na náhradu mzdy podle ustanovení § 61 odst. 1 zák. práce žalobci za dobu od 1. 10. 2004 do 11. 7. 2007 nenáleží, tedy v souladu s ustálenou judikaturou (srov. bod II. Stanoviska občanskoprávního kolegia a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9. června 2004 k některým otázkám rozhodování soudů ve věcech nároků z neplatného rozvázání pracovního poměru podle ustanovení § 61 zákoníku práce, sp. zn. Cpjn 4/2004, které bylo uveřejněno pod č. 85 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2004). Tento výklad ustanovení § 61 odst. 1 zák. práce je v právní praxi přijímán, vycházely z něho soudy obou stupňů a ani dovolací soud nemá důvod na svém právním názoru cokoliv měnit. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) proto dovolání žalobce podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. - aniž by se mohl věcí dále zabývat - odmítl. Protože tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§ 243c, § 151 odst. 1 o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 21. března 2012 JUDr. Mojmír Putna, v. r. předseda senátu --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/21-CDO-1379/2011-1)