# Nejvyšší soud, sp. zn. 21 Cdo 1311/2011

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 21 Cdo 1311/2011
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2012:21.CDO.1311.2011.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 25. 10. 2012
- Datum zveřejnění: 13. 11. 2012
- Klíčová slova: Vydědění
- Dotčené předpisy: § 469a odst. 1 obč. zák.

## Výrok

I. Dovolání žalovaných se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

## Odůvodnění

Dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 31.8.2010 č.j. 35 Co 83/2010-95, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 23.12.2009 č.j. 6 C 77/2008-71, kterým bylo určeno, že žalobkyně "je dědičkou po M. P., zemřelé dne 2.6.2006", a kterým bylo žalovaným uloženo, aby zaplatily žalobkyni "plnou náhradu nákladů řízení" ve výši 17.254,- Kč k rukám advokáta Mgr. Jana Krátkého, a jímž bylo žalovaným uloženo, aby zaplatily žalobkyni společně a nerozdílně na náhradě nákladů odvolacího řízení 13.693,20 Kč k rukám advokáta Mgr. Jana Krátkého, není přípustné podle ustanovení § 237 odst.1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř.

Napadený rozsudek odvolacího soudu spočívá na závěru, že je neplatná listina o vydědění ze dne 10.6.2004, neboť chování žalobkyně popsané v této listině "nenaplňuje znaky důvodu vydědění" podle ustanovení § 469a odst. 1 občanského zákoníku, a že žalobkyně je proto dědičkou po zůstavitelce M. P. Námitka žalovaných uplatněná v dovolání o tom, že zůstavitelka měla v úmyslu vydědit nejen "předemřelého syna a jeho dceru", ale že "vydědila jakékoliv možné dědictví celé dědické větve", výhrady žalovaných ke způsobu hodnocení důkazů soudy a názor žalovaných, podle kterého "právní ochrana vydědění i soudní výklad této úpravy prakticky zbavují pořizovatele možnosti bezpečně vydědit potomka z jiných důvodů, než podle ustanovení § 469a odst. 1 písm. c) občanského zákoníku", nejsou způsobilé správnost uvedeného závěru odvolacího soudu zpochybnit; uvedená námitka a názor žalovaných jsou pro právní posouzení věci zjevně nerozhodné a kritika hodnocení důkazů soudu představuje uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř., na němž nelze založit - jak je zřejmé ze znění ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. - závěr o tom, že by napadený rozsudek odvolacího soudu měl po právní stránce zásadní význam.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaných - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť žalovaní, jejichž dovolání bylo odmítnuto, na náhradu svých nákladů nemají právo a žalobkyni v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. října 2012

JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/21-CDO-1311/2011-1)