# Nejvyšší soud, sp. zn. 20 Nd 5/2003

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 20 Nd 5/2003
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2003:20.ND.5.2003.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 27. 3. 2003
- Datum zveřejnění: 31. 12. 2009
- Dotčené předpisy: § 12 odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb.

## Výrok

Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 12 C 139/2002 se nepřikazuje Okresnímu soudu v Ostravě.

## Odůvodnění

Žalovaná podala návrh na přikázání věci z důvodu vhodnosti Okresnímu soudu v Ostravě, který odůvodnila zhoršeným zdravotním stavem a vzdáleností místně příslušného soudu od jejího bydliště.

Žalobkyně s navrhovanou delegací nesouhlasí s tím, že žalované její zdravotní stav v osobní účasti v probíhajícím dědickém řízení dosud nebránil, a vyhovět návrhu by bylo na úkor hospodárnosti řízení.

Podle ustanovení § 12 odst. 2 o.s.ř. může být věc přikázána jinému soudu téhož stupně též z důvodu vhodnosti.

Důvody vhodnosti podle tohoto ustanovení mohou být rozmanité v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků, event. okolnostech jiných; rozhodnými jsou především ty, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu však lze přistoupit jen výjimečně, z důvodů vskutku závažných, neboť představuje výjimku z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.). Zákon proto zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k tomu, kterému soudu má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z jejich pohledu; rozhodnutím o delegaci totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.

Vzhledem k tomu ani samotný (byť nepříznivý) zdravotní stav účastníka za takový vážný důvod pro prolomení vyložených ústavních zásad mít nelze, je-li podporován toliko argumentem vzdálenosti příslušného soudu od místa bydliště účastníka; se vzdáleností k procesnímu soudu je totiž třeba počítat zásadně, a nelze ani přehlížet nikoli nevýznamné praktické důvody, pro něž by řízení naopak mělo proběhnout před procesním soudem.

Za tohoto stavu dospěl Nejvyšší soud, přihlížeje též k možnostem, jež skýtá ustanovení § 39 o.s.ř. upravující institut tzv. dožádání, k závěru, že přikázat věc jinému soudu (§ 12 odst. 2 o.s.ř.) není namístě.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. března 2003

JUDr. Vladimír Kurka, v. r.

předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/20-ND-5/2003-1)