# Nejvyšší soud, sp. zn. 20 Nd 41/2017

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 20 Nd 41/2017
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2017:20.ND.41.2017.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 28. 2. 2017
- Datum zveřejnění: 15. 5. 2017
- Klíčová slova: Přikázání věci (delegace)
- Dotčené předpisy: § 12 odst. 2 o. s. ř.

## Výrok

Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 12 C 144/2016 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Ostravě.

## Odůvodnění

Obvodní soud pro Prahu 1 návrhem ze dne 25. 1. 2017, č. j. 12 C 144/2016-36, předložil Nejvyššímu soudu podle § 12 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, návrh na přikázání věci Okresnímu soudu v Ostravě z důvodu vhodnosti. Návrh odůvodnil skutečností, že žalobce, oba právní zástupci a odběrná místa jsou v obvodu Okresního soudu v Ostravě.

Žalobce s delegací věci vyjádřil nesouhlas (č. l. 34). Žalovaný se nevyjádřil.

Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený příslušenému soudu (Obvodnímu soudu pro Prahu 1) a Okresnímu sodu v Ostravě, jemuž má být věc přikázána (§ 12 odst. 3 o. s. ř.), dospěl k závěru, že podmínky pro přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. splněny nejsou.

Předpokladem přikázání věci z důvodu vhodnosti podle § 12 odst. 2 o. s. ř. je typicky existence okolností, které umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat, a pro jejíž určení jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době zahájení řízení (§ 11 odst. 1 o. s. ř.), je základní zásadou a že případná delegace této příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je nutno vykládat restriktivně (srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000). Pokud soud přikáže věc jinému soudu podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř., aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny zákonné předpoklady, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon.

K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, kdy důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.

Okolnosti, kterými soud odůvodňuje návrh na přikázání věci, nejsou natolik významné, aby v nich bylo možno spatřovat důvod k takovému výjimečnému postupu, a relevantní je přirozeně i okolnost, že žalobce s přikázáním věci nesouhlasí (v takovém případě musí být důvody pro delegaci jinému soudu vskutku závažné). Mimo to Obvodní soud pro Prahu 1 je již s projednávanou věcí obeznámen, což uplatnění zásady hospodárnosti v případě přikázání věci jinému soudu zjevně nesvědčí.

Nejvyšší soud proto návrhu Obvodního soudu pro Prahu 3 na přikázání věci Městskému sodu v Brně nevyhověl.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. února 2017

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/20-ND-41/2017-1)