# Nejvyšší soud, sp. zn. 20 Nd 235/2005

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 20 Nd 235/2005
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2005:20.ND.235.2005.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 15. 12. 2005
- Datum zveřejnění: 31. 12. 2009
- Dotčené předpisy: § 12 odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb.

## Výrok

Věc vedená u Okresního soudu v Kroměříži pod sp.zn. 13 P 169/98 se k projednání odvolání otce proti rozsudku tohoto okresního soudu z 15.12.2004, čj. 13 P 169/98-202, nepřikazuje Krajskému soudu v Plzni.

## Odůvodnění

Otec podal k projednání svého odvolání do výše uvedeného rozsudku návrh na přikázání věci z důvodu vhodnosti Krajskému soudu v Plzni, odůvodněný "nedostatkem finančních prostředků k účasti na jednání u Krajského soudu v Brně, pobočka Zlín."

Matka ve svém vyjádření s navrhovanou delegací nesouhlasí s odůvodněním, že je samoživitelkou, a že s oběma dětmi bydlí v okrese Kroměříž, tedy v obvodu místní příslušnosti Krajského soudu v Brně, pobočky Zlín. Opatrovník svůj nesouhlas s návrhem na delegaci odůvodňuje příjmovými poměry otce, jež okresní soud zjistil částkou kolem 31 000 Kč měsíčně.

Podle § 12 odst. 2 občanského soudního řádu v platném znění (dále též jen "o.s.ř.") může být věc jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti.

Důvody vhodnosti podle tohoto ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, neboť je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.

V daném případě na straně otce dětí relevantní okolnosti způsobilé odůvodnit přikázání věci nejsou, na straně druhé však existují, a to nikoli nevýznamné (viz výše), důvody, pro něž by řízení naopak mělo proběhnout před místně příslušným odvolacím soudem. Za tohoto stavu - a zejména při respektování shora uvedeného ústavního principu - dospěl Nejvyšší soud, přihlížeje též k možnostem, jež skýtá ustanovení § 39 o.s.ř. upravující institut dožádání, k závěru uvedenému ve výroku tohoto usnesení.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. prosince 2005

JUDr. Vladimír M i k u š e k , v. r.

předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/20-ND-235/2005-1)